Adam a Kryštof

Maminka dvojčátek Adama a Kryštofa nám napsala:

Ve 23 tt mi lékaři v Motole oznámili, že se u dvojčat objevil transfúzní syndrom 3. stupně. Okamžitě mě objednali na vyšetření do Podolí, kde mi hned na druhý den naplánovali laserovou fotokoagulaci, při které přerušili cévní spojky mezi dvojčaty a zároveň mi odsáli 2 l plodové vody. Verdikt zněl 38% šance, že přežijí oba plody. Měla jsem ohromné štěstí, oba zákrok přežili. Týden mě sledovali, píchli mi kortikoidy pro vývoj plic a šla jsem domů. Další tři týdny jsem na kontroly dojížděla ob den a vše se zdálo v pořádku. Ve 27 tt mě pro zhoršení funkce placenty a zkrácení děložního hrdla opět hospitalizovali a opět napíchali kortikoidy. Po dvou týdnech mi pan doktor při běžné kontrole oznámil, že placenta přestala nadobro fungovat, a že jdu za 2 hodiny na sál, kde mi provedou císařský řez. 17.5.2016 v týdnu 29+5 tedy přišli na svět Adam 600 g a Kryštof 890 g. Adam musel být okamžitě zaintubován, Kryštofa mi na pár sekund ukázali hned na sále, pak byl schopen dýchat pomoci CPAPu. Oba kluky jsme s přítelem u inkubátoru navštívili druhý den.

Během následujících dní jsme poslouchali jednu špatnou zprávu za druhou. U Kryštofa se objevilo krvácení do mozku. U Adama krvácení do plic, infekce, ucpaná střeva. U obou se zvažovala krevní transfuze kvůli anemii. Jídlo dostávali sondou do žaludku. Adam ale nebyl schopen mléko přijmout a asi po týdnu musel na akutní operaci střev. Naštěstí to dopadlo dobře a začal mléko přijímat. Po pár týdnech už se vše začalo zlepšovat. Kryštofův nález na mozku se zmenšoval a zmenšoval, až se úplně vytratil a postupně se zbavil i CPAPu. Po dvou měsících byl schopen jíst sám z lahvičky a s váhou 2 200 g jsme si ho mohli odvézt domů. Adam se vyléčil z infekce, krvácení do plic ustalo, transfuze krve už také nebyla nezbytná, ale bohužel měl stále velmi nezralé plíce a nebyl ani schopný sám přijímat jídlo. Po třech měsících musel ještě na operaci očí, kvůli špatně dorůstající sítnici. Po čtyřech měsících byl přeložen do Motola na kojenecké oddělení, kde byl opět operován, tentokrát s tříselnou kýlou. Tam si poležel měsíc a dále byl přeložen na dětské oddělení v Hořovicích, jelikož tam to máme z domova nejblíž. Zde strávil další měsíc, protože stále nebyl schopný dýchat sám. V listopadu jsme si mohli konečně zažádat o domácí oxygenotetapii. Po půl roce jsme si tedy Adámka odvezli konečně domů. První tři měsíce doma musel být na kyslíku 24 hodin denně, dále jsme kyslík dávali pouze na noc, teď už ho nedáváme vůbec. Nedávno kluci oslavili 1. rok a jsou úžasní. Jsou veselí a je jich všude plno. Kryštof váží 9 kg a je neskutečně živý, pořád postává někde u nábytku. Jediné negativní, co se u něj zatím projevilo, je horší zrak. Před pár měsíci dostal brejličky, ale to po tom všem vnímám jako malichernost. Adámek je stále hodně drobný, má necelých 7 kilo a pohybově je za bráchou trochu pozadu, ale síly i energie má víc než dost. Každý týden chodíme na rehabilitace, k tomu cvičíme ještě doma, takže věřím, že to brzy dožene:)

Všem maminkám v podobné situaci přeji hodně sil. Věřte ve své děti, ony toho zvládnou víc, než si dokážeme představit. 

Fotografie pořídila paní fotografka Michaela Zaňková

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k