Adam

Příběh Adámka slovy jeho maminky:

Adámkovi už brzy budou 4 roky. Narodil se 25.5.2013 jako krásné a zdravé miminko. Porod sice neprobíhal úplně hladce a Adámek musel ven císařským řezem, ale snad kromě novorozenecké žloutenky byl Adámek v pořádku. Tenkrát nás ani nenapadlo, že náš život bude jednou vzhůru nohama. Už v 6 měsících jsme pozorovali, že je Adámek jiný než ostatní děti. Nehrál si a nezajímal se o předměty. Motoricky byl také opožděný. Navíc už od narození špatně jedl, což mu zůstalo dosud. Paní doktorka nás uklidňovala, že je vše v pořádku a že je Adámek jen trochu líný. Čekali jsme ještě do 8. měsíce. Adámek stále nelezl a otáčel se velmi zřídka. Byl jako hadrová panenka. Po zadání klíčových slov do vyhledávače jsem nalezla hypotonii, což se později i potvrdilo. Jen jsme netušili, že bude hůř, mnohem hůř…

Pak už začal ten kolotoč různých vyšetření na genetice, neurologii a rehabilitaci, cvičení Vojtovy metody a první magnetická rezonance v 11 měsících. Stále jsme věřili, že to Adámek všechno dožene. Byl to přece náš šikovný kluk!

V 15 měsících následoval pobyt na neurologii v Krči. Když nám oznámili, že má Adámek středně těžkou až těžkou psychomotorickou retardaci a autistické rysy, zhroutil se nám svět. Museli jsme ale fungovat a být tu pro Adámka, tak jsme bojovali dál a doufali, že se to ještě zlepší.

Začali jsme chodit na rehabilitace k „tetě“ Báře. Moc nám pomohla a ke 2. narozeninám si Adámek nadělil lezení. To bylo radosti. Náš šikulka to dokázal! Další dávka štěstí přišla hned v září 2015. Adámek se postavil u nočního stolku. Slzy štěstí tekly proudem.

Ve 2 letech a 10 měsících jsme absolvovali pobyt na Dětské psychiatrické klinice Motol. Tam nám potvrdili těžkou mentální retardaci na úrovni 6měsíčního dítěte, autismus, hypotonii a paleocelleberální syndrom.

Po 3. narozeninách Adámek opět překvapil a začal nejistě obcházet nábytek. Opět nekonečná radost. Mentálně se sice skoro neposunul, ale motoricky se neskutečně rozjel. Teta Bára a její zlaté ruce.:)Jen to jídlo nás stále trápí. Jí jen jeden druh masozeleninového příkrmu, a i to je pro něj nutné zlo. Jinak pozře jogurt a lipánek.

Při pobytu v lázních na podzim 2016 začal Adámek dělat první nejisté krůčky. Jeden, dva, tři, čtyři krůčky. Adámku, jsi borec!

V lednu 2017 další pobyt na neurologii v Motole. Příčina stále nenalezena.

Teď v únoru 2017 už Adámek přeběhne obývák. Po chvilce se unaví, lehne si a odpočívá a nehne s ním vůbec nic.:)Na plnohodnotnou chůzi bez pádů a přidržování si budeme muset ještě chvilku počkat, ale už teď víme, že to Adýsek dokáže.

 

 

 

 Fotografování proběhlo v únoru 2017 a fotografie pořídila paní fotografka Monika Patová.

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k