Anežka

V lednu 2013 se dozvídám úžasnou a zároveň velmi nečekanou zprávu. Jsem těhotná. No a jak dále? Mám přeci pár měsíců úžasnou práci, kterou jsem vždy chtěla, a hlavně jsem za svou práci velmi dobře oceněna. Pro partnera nepřicházelo v úvahu vůbec uvažovat o tom, že bychom si dítko nenechali.

Život tedy pokračoval dále, práce, práce, práce.  Jedno dítě již mám, tehdy pětiletouholčičku Valinku, která je zdravá, čilá a má se k světu. Můžete mi říct, proč by i mé druhé dítě nemělo být zdravé? To se mi přeci nemůže stát! V rodině žádnými nemocemi netrpíme, všichni relativně zdraví a stejné je to z partnerovy  strany. Během mého těhotenství se stalo i to, že jsem nedošla na dvě kontroly ke svému gynekologovi. Proč bych tam měla sedět, když jsem mnohem užitečnější v práci, a co by se asi tak mohlo stát?

Týden před porodem jsem začala denně docházet do porodnice, kde miminku dělají ozvy. Vše v pořádku. Stanovil se den D, kdy mám nastoupit na příjem do porodnice. Nastoupila jsem 20.9.2013.  Vše bylo bez problémů, ultrazvuk, ozvy, vše ok. Tabletka na vyvolání porodu, šup na pokoj a čekáme…. Po krásném vyspinkání jsem si říkala, že už mě to začíná i bolet. Inu, šla jsem se projít po chodbě a sehnat alespoň nějakou sestru , že už to začínám trošilinečku cítit. Chytla jsem doktorku, ta se vyděsila, okamžitě mě posadila na vozík a už se jelo. Našemu miminku už šla vidět hlavička. Po cestě volám partnera, ať spěchá, že už to nejspíš bude. Volám taky mamince, kdyby to partner nestíhal, ať mě přijde psychicky podpořit ona. Zvládli to oba, sotva dorazili, po dvou zatlačeních se nám 21.9.2013 narodila krásná holčička Anežka 2,9 kg a 49 cm.

Při přiložení k prsu jsem si všimla kopečku na zádech … viděla jsem, jak je celý personál v pozoru a tušila jsem, že se bude něco dít. Začali to na nás postupně chrlit : meningomyelokéla (vrozená vada s výhřezem páteřní míchy), jen jedna ledvina (druhá prostě není), hemangiom (benigní nádor krevních cév), anální atrézie (bez dupky, kakání pipinkou), lehce mongoloidní oči.

Nyní jen připravit lano a jít se pohoupat. To byly myšlenky, které mě napadly v první chvíli. Den, dva, tři, operace za operací….Stávala jsem se silnější a silnější. Viděla jsem, jak je Anežka velká bojovnice a každá věta personálu nemocnice, že Anežka nemusí přežít týden, že Anežka nezvládne měsíc, že Anežka nebude nikdy chodit – byla vždy Anežkou překonána.

Ano, Anežka zvládla v prvních týdnech operaci míchy. Ano, Anežka zvládla v prvních týdnech i operaci dupky. Prognózy, že nebude chodit, se naštěstí nenaplnily. Vojtova metoda byla náročná, ale velmi prospěšná. Anežka se postavila na nohy ve dvanácti měsících. Její chůze není dokonalá, ale troufnu si říci, že v běhu předběhne i své vrstevníky:)

Dnes má Anežka skoro čtyři roky. Co nám přetrvává za obtíže? Musíme dilatovat konečník, bez výplachů se Anežka nevyprázdní, cévkujeme moč zhruba co tři hodiny a nyní jsme prodělali další náročnou operaci na uvolnění míchy, kterou se však uvolnit nepodařilo. Před operací se zdravotní stav Anežky horšil. Chůze začínala být pro Anežku velmi obtížná. Na procházce jí začalo dělat problém ujít 50 metrů. Uvolnění míchy mělo směřovat k lepšímu pohybu dolních končetin.

Neztrácíme naději, stále navštěvujeme naše odborné ambulance : ortopedie, urologie, nefrologie, protetika, chirurgie,neurologie, gastro, rehabilitace a věříme a doufáme, že cíl, který si Anežka vysnila – být baletkou, bude v budoucnu dosažen.

Závěrem bych chtěla říci, že má snaha – býti v práci nejlepší, stála málem mé dítě život. Podcenila jsem gynekologické kontroly, žila jsem velmi stresujícím životem (co se pracovního nasazení týká) a nikdy si nepřipouštěla, že i já bych mohla mít nějakým způsobem postižené dítě.

Nyní apeluji na všechny, kdo tento můj životní příběh budou číst: zdraví je jen jedno, zdraví je nejdůležitější – neberte ho jako samozřejmost (jako já kdysi).

Poděkování patří celé mé rodině, která mi byla nesmírnou oporou. Manželovi, mamince, babičce a tetě Žužu ze srdce děkuji za pomoc a podporu v těžkých chvílích.

 

Fotografie pořídila paní fotografka Lada Dobiášová

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k