Anna, Marie a Magdalena

Příběh Aničky, Marušky a Majdalénky nám poslala jejich maminka:

První těhotenství u mě probíhalo naprosto standardně a bez jakýchkoliv komplikací, proto jsme byli hodně zmatení a vyděšení, když druhé těhotenství bylo komplikované a projevila se u mne preeklampsie. Měla jsem velké otoky celého těla a tlak stoupal rychle nahoru, a tak jsem musela být hospitalizovaná a pro akutní stav s tlakem 172/112 transportovaná k Apolináři ve 30tt. Tam bylo pro zhoršující se stav můj i miminka rozhodnuto, že bude proveden akutní císařský řez, a tak se stalo, že dne 10.9.2016 ve 30+6tt se narodilo naše druhé dítě, dcerka s váhou 1540 g. Aničku jsem ani nemohla hned vidět, protože byla malinká a musela do inkubátoru, musela jsem tedy počkat, až mne propustí z JIPky. Na naše první shledání nikdy nezapomenu, tolik hadiček a pípajících přístrojů. Ale byla nádherná, až jsem dojetím plakala. Bohužel hned druhý den nám Anička onemocněla infekcí střev, její stav se na chvilku zlepšil natolik, že byla naděje, že bude v pořádku, ale po pár dnech se nemoc vrátila a tentokrát už naděje nebyla …. Díky skvělému personálu jsme mohli být u Aničky do poslední chvíle, hladit ji a držet za ruku, byla to naše nejtěžší životní chvíle. Aničce bylo 33 dní a dne 13. 10. 2016 zemřela na sepsi E. Coli a nekrotizující enterkolitidu. 

    Život po Aničce nebyl jednoduchý. Nikdo nám nerozuměl, pár lidí nás opustilo, ale i v tak těžké chvíli jsme našli přítele, z kterého je nakonec rodinná kamarádka. Hodně jsme se stranili lidí a nejvíce času jsme trávili jen s manželem a starším synem Honzíkem, který to vše musel prožívat s námi. Byl hodně citlivý a objetí pro nás tři znamenalo nejvíc. Po několika měsících začal manžel mluvit o dalším miminku, po delších úvahách jsme se rozhodli nechat tomu volný průběh. Osud tomu chtěl, že jsem hned druhý měsíc otěhotněla a po kontrole u doktora jsme se dozvěděli, že místo jednoho miminka budou dvě. Já to opravdu hodně oplakala, protože jsem se obávala dalšího předčasného porodu s komplikacemi, ale manžel byl nadšený a věděli jsme, že společně vše zvládneme. Od začátku jsem byla pod zvýšeným dohledem, protože riziko další preeklampsie bylo vyšší. I když těhotenství probíhalo hladce, tak se nakonec nemoc opět projevila a tentokrát jsem měla velký problém i s ledvinami.

Takže opět akutní císařský řez, který byl tentokrát v 31+6 tt a se dvěma holčičkami. Bylo hodně těžké si po tak krátkém čase prožívat velmi podobný příběh, ale zároveň bylo příjemné být mezi lidmi a v prostředí, na které člověk už byl zvyklý. Tak se stalo, že se 16.1.2018 narodily Maruška s váhou 1590 g a Majdalénka s váhou 1120 g. Tentokrát jsem holčičky hned po narození na chvilku viděla, a hlavně i slyšela, obě krásně a nahlas plakaly. Pobyt na JIPce byl náročnější, maminkám vedle mne nosili miminka na kojení a já tam byla sama, ale o holčičkách mi byly hned říct dvě paní doktorky z neonatologie, které se nám staraly už o Aničku. Snažila jsem se sebrat veškerou sílu a fungovat pro holčičky. Přijít na neonatologii, kde byla Anička a teď byly Maruška s Majdalénkou, bylo těžké. Sestřičky i doktoři z nás byli asi trošku nervózní, ale my jsme byli rádi, že vidíme známé tváře.

 

Doktoři a sestřičky byli opravdu skvělí a bylo pro nás uklidňující si s nimi povídat i o Aničce, na kterou si pamatovali. Jen jsem se bála špatných zpráv, které bohužel přišly hned druhý den (jako u Aničky). Majdalénce po kontrole bříška zjistili problém a vypadalo to na neprůchodnost střeva. Zase se nám bortil svět, bylo to tak podobné, ale zároveň i jiné. Majdalénka musela na operaci, kdy jí byl odstraněn kousek neprůchodného střeva a byla jí udělána dočasná stomie (za to jsme se modlili před víc jak rokem u Aničky). Nicméně operace dopadla dobře a já měla pocit, jako kdyby Majdalénce pomohla Anička. Maruška měla první dva dny menší problémy s dýcháním, ale po aplikaci Surfaktantu to zvládla sama.

Obě byly velké bojovnice a krásně prospívaly, jezdila jsem za nimi každý den a o víkendu i s manželem. Už byla i možnost, že by Maruška šla domů dřív, protože Majdalénka musela čekat na plánované zanoření stomií, ale chtěla jsem je obě mít doma společně. Majdalénka odjela na operaci 6.3. do Motola a druhý den měla operaci, která proběhla v pořádku. Jezdila jsem pár dní mezi Apolinářem a Motolem, ale nevadilo mi to, byla jsem ráda, že jsou obě holčičky v pořádku. Nakonec jsem nastoupila 13.3.2018 za Maruškou a druhý den jsme si ji mohli odvést domů. Bylo to trošku smutné, ale Majdalénka byla stabilizovaná po operaci a věděla jsem, že do pár dnů bude doma s námi. Majdalénka hezky tolerovala zvyšování mlíčka a 16.3.2018 byla převezena zpět k Apolináři, kde už byla jen 10 dní a poté jsme si ji na propustku poprvé odvezli domů a konečně jsme byli všichni spolu. 

Anička nám hodně dala, každý den na ni myslíme a bude tu s námi pořád, už navždy budeme mít čtyři krásné děti.

 

Fotografie pro Dotek světla nafotila paní fotografka Pavla Slezáková.

 

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k