Daník

160616_14-d

Daník je roční chlapeček, který se narodil v 30tt s porodní váhou 1140 g. Ačkoliv jeho start do života nebyl nejjednodušší, je to veliký šikula, který pomalu dohání vše a je strašně moc šikovný.

160616_20-d

160616_28-d

 

Jeho maminka nám napsala:

Dobrý den, jsem maminkou malého Daniela narozeného 24.6.2015 a to v 30 týdnu těhotenství, tedy o 2,5 měsíce dříve .

Malý Daniel si své místečko na tomto světě vybojoval od samého začátku.

Otěhotněla jsem tři týdny poté, co mi zemřela moje milovaná babička a vlastně v tom největším stresu co mohl být… Poté jsem dostala dva týdny na to v práci výpověď, protože jsem si dovolila vzít 14 dní volno, abych se ztrátou babičky vyrovnala a zařídila potřebné věci okolo… Skončila jsem na pracovním úřadě, kde jsem si po měsíci našla práci a zřejmě během prvního týdne v nové práci jsem musela otěhotnět. Asi tři týdny na to jsem v práci začala silně krvácet a odvezli mě do nemocnice, kde jsem skončila v neschopnosti. Poté mi za 14 dní domu přišla opět výpověď ze strany zaměstnavatele a z důvodu těhotenství ve zkušební době. Samozřejmě řečeno ústně. Takže prcek se mnou absolvoval další a další stresy.

Musela jsem jen ležet. Kolem třetího měsíce těhotenství jsem musela podstoupit odběr choriových klků, jelikož mi špatně vyšly krevní testy a řekli mi, že miminko bude na 97 procent postižené Downovým syndromem nebo Edvardovým syndromem. Následovali nekonečné dva týdny čekání na výsledky. Verdikt se naštěstí nepotvrdil, ale jelikož mi při odběru napíchli placentu, od té doby jsem ji měla špatnou a musela chodit pravidelně na kontroly.

V 27.týdnu těhotenství mi praskla stolička šestka a bohužel tak špatně, že zub musel za veliké bolesti ven. Dostala jsem následně zánět celé okostnice a musela dvakrát denně dojíždět na výměny drenu. Takže opět další stresy a bolest.

V 29.týdnu asi všechen ten nápor moje tělo nevydrželo a skončila jsem ve Vinohradské nemocnici, kde jsem měla původně rodit. Začala jsem velice silně krvácet. Už tam mě doktoři připravovali na to, že budu muset asi porodit. Do té doby jsem neměla ani tušení, co mě vlastně čeká. Jestli to vůbec jde. Nic jsem o takovéhle situaci nevěděla. Píchli mi kortikoidy  na dozrání plic miminka a následující den mě převezli do Apolinářské nemocnice, kde mi píchli druhou dávku kortikoidů a zjistili, že mi začala odtékat plodová voda. Druhý den hned v  půl deváté ráno mě okamžitě vezli na porodní sál, kde mě uspali a než jsem se stačila vzpamatovat, syn byl za 15 minut na světě. Syn se narodil císařským řezem s váhou 1140g a 37 cm.

Po probuzení jsem měla neskutečné pocity. Bála jsem se, co uvidím. Jak malé miminko vůbec bude. Jestli bude zdravý atd., atd.

Když jsem ho následující den viděla, pořád jsem plakala. Tak malé miminko na dýchacím přístroji, hubeňoučké, samá kostička a z rukou i nožiček mu trčely samé hadičky. Byl tak maličký a tak bezmocný. Daniel poté shodil na váhu 1040g, prodělal žloutenku a asi pátý den po porodu se mu ucpala střívka a já nevěděla ani dne, ani minuty, jestli to malý přežije. Chodila jsem za ním každé tři hodiny, odstříkávala mlíčko a modlila se, aby by malý v pořádku. Nikdy jsem nevěděla, když přijdu na ARO, co mě tam vlastně čeká. Naštěstí jeho stav se během týdne stabilizoval.

S Danielem jsme spolu strávili dohromady 55 dní v nemocnici. Převážnou část jsem byla s ním hospitalizovaná  a učila se o něj starat a kojit. A co bylo úžasné – klokánkovat. Bohužel kojení se i přes veškerou mou i Danielovu snahu nepodařilo, ale alespoň jsem mlíčko do 6 měsíce odstříkávála a podávala lahvičkou.

Dnes je Danielovi 9,5 měsíce (tedy 7 měsíců), má 69 cm a 6600g. A má se čile k světu! Ano, chodíme pořád po doktorech. Prošli jsme si akutní bronchitidou, skončili v nemocnici. Následně krutým ekzémem, který jsme také zvládli. Je to běh na dlouhou trať. Ale Daniel se vyvíjí krásně. Dělá vše, co má miminko v jeho věku dělat. Jak jsem říkala na začátku, své místečko si u nás vybojoval a věřím tomu, že mi ho poslala má babička, abych zapomněla na všechen ten smutek a žila dál.

Navždy budu s celou rodinou vděčná doktorům a sestřičkám u Apolináře za záchranu mého i Danielova života, mají můj obrovský dík a úžas.

Tímto vzkazuji všem maminkám….musíte věřit ,doufat,že bude líp……

S láskou Ilona a Daniel:)

 

Fotografie pořídila Pavla Poláková.

 

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k