Eliška

Je pro nás vždy těžké určit, kdy máme dítě zařadit do našeho projektu a kdy už  pod naše pravidla nespadá. U Elišky jsme se rozhodli po přečtení příběhu, že si zaslouží, aby si po tom všem, co si musela prožít, alespoň na chvíli zahrála na modelku. Vývojová dysfázie je často hendikep dočasný, posměch okolí pro těžkou vadu řeči však zůstane v dětské dušičce napořád. Rádi bychom, aby si lidé uvědomili, jak jednoduché je soudit, když nevědí před kým stojí a co všechno má za sebou.

Příběh devítileté Elišky nám povyprávěla její maminka.

Když jsem čekala svou druhou dcerku, těhotenství probíhalo relativně v pořádku, jen jsem měla těhotenskou cukrovku a miminko mělo malinký problém s jednou ledvinou, jak ukázal ultrazvuk. Eliška se narodila v termínu jako zdravé miminko a dělala nám od první chvíle radost. Bylo to naše štěstíčko. Když bylo Elišce 6 týdnů, paní doktorka nás poslala do nemocnice, že se jí nelíbí mandle v krku. Po dvou dnech pobytu v Pelhřimovské nemocnici nás akutně odvezli do Prahy do nemocnice Motol, kde Elišku uvedli do umělého spánku na oddělení ARO, jelikož byla oslabená a měla silný zánět mandlí. Po operaci rozbor ukázal zlatého stafylokoka, nasadili Elišce léčbu a tím jí zachránili život. Bohužel, když jí napojovali na hadičku na dýchání, zůstala chvilinku bez kyslíku a zanechalo to následky. Po návratu z nemocnice prospívala dle tabulek, jen trpěla na časté záněty uší. Ve 3 letech nám diagnostikovali těžkou vadu řeči, oslabené centrum zraku a sluchu a vývojovou dysfázii. V 5 letech Elišce vyndali nosní mandli a nemocnost klesla. Začala chodit do logopedické třídy, kde se její řeč začala rozvíjet, měla odklad školní docházky. Do školy nastoupila v 7 letech. Mezi spolužáky se začlenila docela dobře, ale co se týče učení, dělalo jí problém čtení, psaní diktátů a celkově byla pomalejší. Nedalo se jinak a musela nastoupit do první třídy znovu. 23.4. bylo Elišce 9 let, navštěvuje 1.třídu. Škola je pro Elišku velká dřina, ale pomalu se zlepšuje. Zažila už i posměch od dětí že hůře mluví a je pomalejší, ale my jsme jí vysvětlili, že vše se zlepší a probrali jsme vše s p. učitelkou a rodiči. Někdy je den pro ni velmi těžký a někdy je v pohodě, je takové naše sluníčko. Má starší sestru, 12 let, a ta jí ve všem moc pomáhá, za což jí moc děkujeme. Je to pro nás těžké, ale snažíme se jí život zpříjemňovat různými výlety a velmi jí pomáháme s učením. Někteří lidé v okolí jsou zákeřní a zlí, posmívají se. Ale to jsme vše už malé vysvětlili a lépe to snáší. Věříme, že se vývojová dysfázie zmírní a Eliška nebude mít moc těžký život.   Za fotografie děkujeme paní fotografce Romaně Šurychové.

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k