Ellen

Ellenčina maminka nám napsala:

Když  byly starší dcerce dva roky, rozhodli jsme se, že chceme pro ni sourozence. V lednu 2016 jsme se dozveděli, že to nebude jeden sourozenec, ale že se nám povedli sourozenci dva. Čekali jsme další dvě holčičky.

Těhotenství bylo bezproblémové až do kontroly ve 28 týdnu, kde zjistili, že jedna holčička přestala růst. Odeslali mě do nemocnice, kde si mě rovnou nechali. Byla jsem v porodnici asi týden. Několikrát denně natáčeli monitor, hlídali zda se průtoky nezhoršují. Vše bylo pořád stejné a tak mě za týden pustili, ať si doma dodělám poslední věci pro holky.

Za dva týdny mě opět hospitalizovali, byl to pátek. Císařský řez byl naplánovaný na další čtvrtek 14. 7. 2016.

Zákrok byl naprosto v pořádku a v 10.40 přišla na svět Beátka s váhou 1900g a 45 cm. Vše zvládla na jedničku. V inkubátoru se tři dny ohřála a pak už jen prospívala.

Ellenka přišla na svět v 10.41 s mírami 890g a 36cm. Po porodu se jevilo, že je vše v pořádku. Byla převezena na oddělní JIRP, kde začal její boj o život. 45 min po porodu začala mít křeče a záškuby v celém těle. Museli ji tedy úplně utlumit, aby si ještě více neublížila. Opakovaně dělali ultrazvuk mozku, bylo nám vždy řečeno, že je abnormální a mozek je změněn. Později udělali EEG, které taky ukázalo abnormální stav. Jen jsme pořád nevěděli, co nás čeká a jak velké postižení bude. Věděli jsme jen to, že nějaké bude.

Po 14 dnech byla Ellenka převezena do dětské nemocnice v Brně, kde za týden podstoupila vyšetření magnetickou rezonancí. To bohužel odhalilo obrovské poškození mozku následkem velkého krvácení. Na mozku má tedy jen cysty a víceméně jen mozkomíšní mok. Od té doby nastal náš boj o ní. Ellenku zhruba po měsíci a půl zkusili extubovat. Ta, i přes prognozu, že nikdy nebude sama dýchat a nikdy nebude sama jíst, začala sama dýchat. A začala nám dokazovat, jak moc taky chce být. Začala sama papat a více se projevovat.

Začátkem října nám Ellenku konečně propustili domů. Hned jsme s ní začali cvičit Vojtovu metodu, díky které si myslíme, že dělá obrovské pokroky.

Tím, že máme doma srovnání se zdravým dvojčátkem, vidíme obrovský rozdíl ve vývoji. Ale nepřestáváme věřit, že Ell dokáže mnohem víc, než si kdo myslí.

Každý život je zázrak, a proto o něj budeme bojovat!

Velké poděkování patří celé naší rodině. Přítelovým rodičům, mým rodičům, a to největší poděkování patří mému příteli za obrovskou podporu a za to, jak všechno s přehledem zvládl a zvládá dodnes.

Fotografie Ellenky a jejích sestřiček pořídila Lucie Pokorná.