Emil

- 14tiletý Emil s DMO spastickodyskinetickým syndromem,těžkým motorickým hendicapem, ale také zároveň hráč Boccii (hra podobná pétanque – pro hendikepované, ale nejen pro ně), ve které už vyhrál několik turnajů.
Jeho maminka nám napsala:
Jak začít? Prostě a jednoduše.Narodil se mi syn Emil v 29.-31. týdnu. Dle lékařů to byl zcela spontální porod a nenastaly při něm žádné komplikace. Pouze nám chyběla porodní váha. Desátý den mi lékaři přišli oznámit ,že syn dostal infekci, že včas nepoznali příčinu, a proto mu nepodali antibiotika. Na základě toho dostal syn krvácení do mozku. Diagnóza DMO spastickodiskynetický syndrom.
Tento článek píši proto, aby žádná žena čekající postižené dítě neztrácela naději a aby věřila sama v sebe, ve své dítě a v zlepšení stavu dítěte. Dosáhnout nějakého úspěchu, pokroku je běh na dlouhou trať. Se synem od narození cvičíme vojtovu reflexní metodu,a s přibývajícím věkem přidáváme další terapie například: bobat , kabat, ergoterapie, canesterapie, jízda na trojkolce… Nevím, co mě motivuje, ale chci co nejvíce usnadnit život sobě i synovi. Chtěla bych mu usnadnit zapojení do společnosti a naučit ho celkové samostatnosti. Netvrdím, že toje vždy jednoduché. Prošli jsme si peklem!
Synovi jsem několikrát dávala umělé dýchání, protože se dusil hleny při obyčejné rýmě a dodnes s tím bojujeme. Mimo jiné se mi v 5 letech opařil, na “úžasné” sedačce Arisce. Čím více se o dítě bojíte, tím horší věc se mu stane. Syn si opařil hovězím vývarem 40% těla – genetálie, břicho, nohy, levou ruku. Prostě paráda! Odletěl rychlou leteckou službou do Prahy na Vinohrady Lékaři nám nedávali žádnou šanci.Na tyto dny nikdy nezapomenu ani já ani celá naše rodina.
Nebrali jsme telefony, protože jsme se báli, že nám řeknou ,že syn umřel. Emil bojoval statečně! Přežil díky své vůli a srdci.Ale čekal nás další boj, neboť Emilek se vrátil zpět. Byl opět uplně ležící a nemluvil. Prostě děs.
A i přes tohle všechno jsme začali znovu tvrdě cvičit. Popáleniny a nové štěpy vypěstované z jeho vlastní kůže se uchytly a nevznikly žádné srůsty apod. Nesměl 1 rok na slunce ani se koupat, aby nedostal infekci. Už jsem si říkala,že to není možné, ale když bojoval syn tak já přece nebudu srab! Vše jsme píli dohnali a pokračujeme dále v životě. Nyní hrajeme bocciu, začalali jsme v IV.lize a probojovali se až do I.ligy. Tento sport doporučejeme všem, protože je to úžasný adrenalin pro dítě i pro rodiče.
Nyní syn chodí do základní praktické školy ve Vysokém Mýtě do šesté třídy. Jeho cíle jsou: dostat se na paraolympiádu a vystudovat vysokou školu – obor kriminalistika. Nakonec bych Vám rada dala radu do života: nic nevzdávejte a snažte se aspoň trošku žít.
S krásným pozdravem
Jitka a Emil

 

Fotografie pořídila Petra Míčková

 

zp8497586rq
Lenka24.6.2011 - 12:50

Jste úžasní bojovníci! Každý tu sílu a vytrvalost bohužel nemá. Přejeme, aby se Emilovi jeho sny aspoň částečně naplnily a vám se tak vrátila všechna ta síla a odvaha, kterou jste do Emila vynaložili. Taktéž hodně štěstí při hře Bocii.

Siťa (PST Designs)22.6.2011 - 08:18

dojemný příběh, držím emilkovi palce a petře děkuji za pohled na krásné fotky plné citů.

F a c e b o o k