Klára

Jmenuji se Klárka a v září mi bude 15 roků. Bydlím s maminkou a tatínkem a ukončila jsem 7. třídu v praktické škole Svítání. Když jsem se narodila, tak jsem neplakala a nikdo nevěděl proč.

Lékařům se to nějak nezdálo. Tak mě vyšetřovali, prohlíželi a zkoumali, závěr byl, že mám centrální hypotonický a mozečkový syndrom, ale příčinu nikdo nezjistil. Pan docent na urologickém oddělení v nemocnici v Praze mi musel udělat vývod pupíkem, kterým se 5x denně cévkuji. Ve 2 letech mi hodná paní doktorka v nemocnici v Praze operovala taky obě očička, protože jsem hrozně šilhala. A teď mám krásné červené brýle a očka rovná.

Když jsem pořád jenom ležela a seděla a ostatní holky a kluci už běhali, tak jsem se chtěla maminky zeptat proč, ale nešlo to. Chtěla jsem jí toho tolik říct a na moc věcí se zeptat. Tak maminku napadlo, že se začneme učit znakovou řeč a to mě bavilo. A potom najednou, když mně bylo asi 7 roků, jsem začala říkat první slovíčka a jde mi to čím dál líp. Od narození s maminkou i tatínkem cvičím, jezdím do lázní a ve škole cvičím s hodnou Růženkou.

Když jsem se v 5 letech postavila poprvé na nožičky, to byl teprve pohled na svět! Z výšky bylo všechno hezčí, ale nějak se mi to kolíbalo. Pan doktor zjistil, že mám těžkou poruchu rovnováhy. Ale rodiče mě honí, abych chodila pěšky s turistickými hůlkami. Protože moje svaly na zádech neudrží páteř, tak mám těžkou skoliozu a budu muset na další operaci.

Jinak jsem na světě moc ráda, mám ráda naši kočku Týnu a všechna zvířátka. Chodím jezdit na koníkovi a hrát si se cvičeným pejskem.

Klárka si přála mít pěkné fotky a toto přání jí splnila paní fotografka Lucie Šedová.

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k