Kryštof a Jakub

D-2-d

Kryštof a Jakub jsou roční chlapečci, narození ve 26tt s porodními vahami 730 g a 840 g. Přestože se narodili o tolik dřív a jejich vstup do života rozhodně nebyl lehký, pomalu vše dohánějí a rostou z nich úžasní, šikovní kluci. Malí-velcí bojovníci, úžasní šikulové!

D-17-d

D-5-d

 

Jejich maminka nám napsala:

Náš příběh začal v roce 2012, kdy jsem po jedné dovolené v Turecku zjistila, že jsem těhotná. Jaké bylo naše překvapení, když nám můj gynekolog sdělil, že čekáme dvojčátka – jednovaječná! Po pár strávených hodinách na internetu mi bylo jasné, že to těhotenství nebude žádná legrace a jelikož jsem nefalšovaný hypochondr, nabídku mého gynekologa na neschopenku jsem bez váhání přijala. Do 24.týdne se zdálo být vše v pořádku. Po nástupu do rizikové poradny mi však z krevních testů zjistili vysokou hladinu leukocytů a okamžitě jsem musela nastoupit do nemocnice. Tam mi podávali všechny možná antibiotika, ale nic nezabíralo. Vydržela jsem pouze týden, pak mi začala odtékat plodová voda a bylo jasné, že kluci musí ven. Byla jsem pouze 25+5 tt!

Chlapečci se narodili císařským řezem 19.12.2012. Kubíček vážil 840 g a Kryštůfek 730g. Naštěstí při porodu neměli žádné vážnější komplikace, nebyla nutná resuscitace, takže byli pouze napojeni na dýchací přístroj a odvezeni na Jednotku intenzivní a resuscitační péče. Dalších několik měsíců bylo jak na houpačce.

Za klukama jsme chodili na návštěvy dvakrát denně. Dobré zprávy střídaly ty horší a tak to bylo stále dokola. Měli snad všechny komplikace, se kterými se tyto extrémně nedonošené dětičky potýkají – problémy s dýcháním, apnoe, sepse, několik transfúzí, novorozeneckou žloutenku atd. Ovšem náš největší problém byla střeva, která zkrátka nebyla dostatečně vyzrálá, takže kluci netolerovali téměř žádnou stravu.

Na začátku února se lékaři rozhodli, že půjde Kubík na operaci. Byla mu při ní odstraněna nefunkční část střeva a vyveden vývod. Kubíčkovi se od té doby dařilo čím dál tím lépe a tak jsem mohla na začátku března nastoupit za ním do nemocnice. Kryštůfek to měl bohužel složitější. Na operaci šel asi týden po Kubíkovi, jenže žádnou postiženou část střeva nenašli, takže mu udělali pouze vývod. Chvíli to vypadalo také nadějně, ale zhruba v době, kdy jsem nastoupila za Kubíkem do nemocnice, dostal Kryštůfek nekrotizující enterokolitidu, neboli nekrotizující zánět střev.

Na tohle období opravdu nerada vzpomínám – ležíte na pokoji s jedním chlapečkem a těšíte se, že už bude moct jít brzy domů, a o patro výš vám umírá druhý chlapeček. Každopádně Kryštůfek bojoval jako lev a tu potvoru porazil. Jenže opět jsme se dlouho neradovali. Nekrotizující enterokolitida si vybrala svoji daň v podobě neprůchodného střívka a po dohodě s lékaři jsme se rozhodli přeložit Kryštůfka do FN Motol, kde se na tyto případy specializují. Zde podstoupil Kryštůfek další operaci, kdy mu byla odstraněna překážka ve střevě a vyveden nový vývod. Od té doby, se dá říct, že jsme byli „za vodou“. Asi čtyři týdny si pobyl Kryštůfek v Praze, kde bojoval už „pouze“ s pomalým přibíráním.

Mezitím nás pustili s Kubíčkem domů a my si pomalu začali zvykat na miminko se stomií, na lepení sáčků, vaření rýžového odvaru apod. Na začátku května pustili konečně domů i Kryštůfka. Najednou jsme měli doma dvě miminka, obě s vývodem a Kryštůfek měl ještě ke všemu krmící pumpu. Ale byli jsme doma…všichni! Byl to opravdu velký mazec a bez pomoci nejbližších bychom to určitě nezvládli. V Motole jsme byli domluveni na kontrolu a následné zanoření stomií. To proběhlo v červnu, kdy chlapečci podstoupili svoji poslední operaci, při které jim byla střeva opět spojena. Vše už naštěstí proběhlo bez větších problémů a my jsme si mohli kluky konečně odvézt domů bez stomického pytlíku na bříšku. Od té doby se dá říct, že žijeme relativně „normální život“.

Klukům je dnes 13 měsíců (korigovaně 10) a jsou naprosto zdraví. Vývojově odpovídají svému věku, v něčem jsou dokonce trochu napřed. Navzdory všem prognózám a statistikám máme doma dva krásné a zdravé chlapečky, kteří při narození vážili dohromady něco přes jeden a půl kila.

Velké díky proto patří plzeňské neonatologii, jmenovitě Mudr. Pavlu Humlovi a celému oddělení JIP dětské chirurgie FN Motol, jmenovitě Mudr.Blance Rouskové….a také  někomu „tam nahoře“, protože naši kluci jsou důkazem toho, že zázraky se opravdu dějí…

 

 

Fotografie pořídila Kristina Drahošová.

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k