Kocián Vít

Lukáš

p>

Lukášek – je čtyřletý chlapeček, který se narodil ve 31tt a má poškozený mozek, DMO a středně těžkou MR. Ale je to obrovský smíšek a šikovný kluk. Díky každodennímu cvičení dělá velké pokroky, i když pořád je spousta a spousta věcí, které nedokáže jako stejně staré děti, nevzdává svůj každodenní boj.

Jeho maminka nám napsala:

Moje těhotenství probíhalo jako na horské dráze. Jeden den jsem zvracela třeba i 17krát, jindy jsem mohla i na procházku. Bříško se pěkně kulatilo a já se těšila na vysněného potomka. Byla jsem v 31.tt a zrovna byl krásný den jako stvořený pro pěkný výlet. S manželem jsme si udělali výšlap k vodopádům. Zřejmě jsem to přehnala a večer jsem cítila velké tvrdnutí bříška. Naštěstí brzo ustalo a já byla klidná. Následující den mi ovšem odešla zátka a já si to namířila rovnou k lékaři. Ten mě poslal domů, že je vše v pořádku. Celý den mi tvrdlo bříško, ale pořád jsem byla klidná, protože lékař přece řekl, že je vše v pořádku!
Následující den jsem trpěla, ale prošla jsem město, abych to „rozchodila“. Večer jsem se kroutila bolestí, jak to občas zabolelo. Manžel se na mě už nemohl dívat a vzal mě rovnou do nemocnice. Bylo zhruba půl jedenácté večer. Natočili mi monitor, a

le prý se nic neděje. Chtěla jsem odejít domů, ale najednou přiběhl lékař, myslím že primář porodnického odd. a řekl mi: „Ženská, vy jste to vymňoukla! Jste

otevřená na 8 cm! A my nejsme na tak maličké dítě připravení!“ Kdybych přijela dříve odvezli by mě do krajské porodnice. Byla jsem vystrašená! Přeskočím celý ten kolotoč okolo porodu… Maličký Lukášek se narodil ve dvě hodiny ráno s váhou 2050 g a 41cm. Narodil se přirozeně, jelikož císař by se prý nestihl. Co se však po porodu stalo, co se přihodilo, přesně nevím, viděla jsem ho až za týden na jipce v krajské nemocnici. Byl tak maličký, měl 1750 g. Oznámili mi akorát, že po cestě v sanitce přestal dýchat a museli ho intubovat. Lukášek byl hodně opožděný, vlastně stále je… To, že je postižený, jsme zjistili až v roce. Teď je z něj čtyřletý rarach s věčným úsměvem, ale nemohu se s tím stále smířit, možná to ani nikdy nedokážu. Luky má DMO spastickou formu, mentální retardaci, kombinovanou vadu zraku. Místo nožiček používáme vozíček, ale pořád dělá pokroky. Věřím, že jednou začne chodit, ale chce to všechno čas a trpělivost. V březnu se mu narodil bráška a snad si spolu jednou zahrají fotbal.

.

.

.

Fotografie pořídil Vít Kocán.

zp8497586rq
zp8497586rq