Matěj

Příběh Matěje sepsala jeho maminka Martina:

U Matýska jsem už cca ve 4 měsíci těhotenství věděla, že bude mít rozštěp, jen nebylo viditelné, v jakém rozsahu.

Už v době těhotenství jsem tuhle skutečnost těžce nesla a snažila se s ní smířit. Od začátku jsem věděla, že můj malinký chlapeček už jako miminko bude muset podstoupit náročné operace a už předem mi ho bylo neuvěřitelně líto. Narodil se 18.7.2006 v termínu porodu s celkovým rozštěpem patra, rtu a čelisti.

Věděla jsem, že to bude všechno náročné, ale milovala jsem ho od okamžiku, kdy jsem zjistila, že roste v mém bříšku a o to víc, když mi jej poprvé dali do náruče. Bylo to kouzelné a bezbranné miminko a bylo mi jasné, že budeme muset od začátku bojovat společně. Náročné bylo především kojení, nešlo mu sání z prsu a proto jsem odstříkávala mateřské mléko a přes speciální lahev pro rozštěpové děti Matýska krmila. Nikdy nebylo úplně možné zjistit, kolik toho spapal, jelikož mu mléko kvůli jeho vadě protékalo nosem, a proto jedl častěji než ostatní děti.

V Matýskových pěti měsících jsme podstoupili první operaci, a to operaci rtu. Byl vzorný a trpělivý pacient, po 8 dnech hospitalizace v Brněnské nemocnici plastické chirurgie nás propustili domů. Matýsek rostl, jezdili jsme na různé pooperační kontroly, foniatrii, ORL. Přišel čas, kdy bylo podstatné, aby podstoupil další operaci. Tentokrát operaci patra, aby se konečně mohl najíst tak, aby mu jídlo neprotékalo nosem a měl život zase o něco spokojenější. Bylo to v květnu cca v jeho 10 měsících. Opět jsme tam bojovali společně a vzájemně si zpříjemňovali pobyt v nemocnici společným hraním, tulením a počátečními Matyho krůčky. Operace proběhla v nejlepším pořádku a pro mě, jako matku, byl neuvěřitelný úspěch, když zdravotní sestra nesla srdceryvně plačící dítě, mého malého andílka a po předání do mojí náruče se okamžikem ztratil pláč a on obdaroval moji strachem sevřenou dušičku pro mě dodnes nezapomenutelným úsměvem, kdy po slzičkách v jeho očkách nebylo ani památky, nýbrž mé oči samou radostí slzami zvlhly. Rány se postupně hojily a my jsme mohli po 8 dnech domů.

Pak následovaly další kontroly, postupem času nám přibyla ortodoncie, logopedie atd. Matýsek roste jako z vody, už máme za sebou školku a tři ročníky základní školy. Start ani ve škole neměl jednoduchý, jelikož díky svému hendikepu hůře mluví, tak jej od začátku bohužel škatulkují mezi děti s nutně horším průběhem základní školy, a proto chodí do vyrovnávací třídy. A to má jen tzv. kosmetickou vadu.

Jelikož je Maty od narození s duší i srdcem bojovník, tak se snaží a je to šikovný klučina. Snažíme se zvládnout školu, další související operace s rozštěpem, zavádění a vyndávání trubiček (grometek) z uší. V jeho deseti letech, teď v březnu, nás čeká další a nejtěžší operace – implantace kostního štěpu, který mu budou dávat do čelisti. Věřím, že to zvládne,  protože, jak už jsem psala, je to velký bojovník a opět v nemocnici budeme spolu a budeme se vzájemně podporovat.

 

Fotografie od Simony Havlíčkové

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k