Na první kontrole v 5. týdnu u pana doktora jsme zjistili, že čekáme dvouvaječná dvojčátka. Vůbec mě to nepřekvapilo, protože moje máma je z dvojčat a dva roky předtím jsem potratila. Tak jsem věděla, že se nám miminko vrátí. Na další kontrolu si mě pozvali za 14 dní, jestli jim bijí srdíčka a je vše v pořádku. Pan doktor mě vyšetřil a něco mi pořád říkalo, ať se podívá pořádně. Tak jsem ho poprosila, ať se ještě koukne. Jeho překvapený výraz mluvil za vše, na obrazovce se objevilo třetí bijící srdíčko. Všichni v ordinaci jsme byli v šoku a nemohli jsme uvěřit, co vidíme.
Přítel tehdy čekal venku, protože minule na ultrazvuku v 7. týdnu nebylo nic vidět, tak jsme se domluvili, že půjde se mnou na ultrazvuk, až když budou miminka větší.
Začátek těhotenství probíhal dobře, jen s menšími nevolnostmi. Když jsem dostala průkazku, tak jsem začala sbírat razítka a šla jsem k obvodnímu lékaři a začalo to. Dostala jsem žádanku na ekg, čekám na vyhodnocení a něco se mu nezdálo. Tak mě poslal na kardiologii, echo, odběry, to vše dopadlo dobře a závěr byl, že prckové mi tlačí víc na srdce. Měla jsem trochu zvýšené jaterní testy, tak mě poslali na interní pohotovost. Tam mě paní doktorka prohlédla a dala žádanku, ať si za týden zajdu na kontrolní jaterní testy.
Po týdnu byly kontrolní výsledky o něco vyšší, tak si mě vzali do péče na interně U Apolináře. Tam jsme zjistili, že mám zvýšené žlučové kyseliny, což je pro miminka dost nebezpečné, pro mě ne. Je to jako těhotenská žloutenka. Měla jsem zvýšenou funkci štítné žlázy a dostala jsem spoustu léků. Naštěstí na chvíli zabraly, pak mi žlučové kyseliny opět stouply. Tak mi navýšili dávku a každých 14 dní jsem chodila na kontrolní odběry. Trojčátka naštěstí krásně prospívala. Na jedné kontrole mi doktor zjistil mnohočetné cysty na obou vaječnících. Tak mě okamžitě poslali na onkologii. Naštěstí to bylo jen z toho, jak moje tělo nezvládalo nadměrné množství hormonů.
Kolem 26. týdne jsem začala mít všechny výsledky dobré. Léky mi ubývaly. Vše na jedničku. Už mě náš porodník pomalu připravoval, domlouvali jsme termín porodu a tak.
Poslední měsíc už jsem jen ležela, nemohla moc chodit, byla šílená horka. Začínal mi 30. týden a ještě na poslední chvíli se objednal známý, než porodím. Odcházel kolem čtvrté hodiny a já si šla připravovat jídlo. A najednou něco cítím, praskla mi voda. Přítel v tuhle dobu ještě v práci, tak jsem si musela zavolat záchranku.
V porodnici natočili monitor, udělali ultrazvuk, vše bylo v pořádku, jen u jednoho bylo míň plodovky. Tak jsem okamžitě dostala antibiotika, kortikoidy a něco na oddálení kontrakcí.
Říkali, že je možné, že se plodová voda může znovu dotvořit. Tak se mě snažili co nejdéle na tomhle koktejlu udržet. Bohužel se to povedlo jen o 3 dny posunout. Potom mi začalo být špatně po lécích, co oddalují kontrakce, tak nasadili jen magnesium. To bylo ve čtvrtek odpoledne a všichni se modlili, ať vydržím do pátku, kdy měl mít náš doktor službu.
Kolem čtvrté hodiny ráno mě vzbudilo lehké šimrání v podbřišku, tak jsem radši zavolala sestřičky. Ty mě každou hodinu kontrolovaly. Ráno na vyšetření jsem byla na špičku prstu otevřená, kolem 11. hodiny už to bylo na prst. Tak jsme se rozhodovali, co dál, jestli čekat, nebo do toho jít. Jelikož to byly šílený nervy a oba jsme se báli překotného porodu, tak jsme se domluvili, že kolem 14. hod. půjdeme na věc.
Ve 14:48 se nám narodil Matyášek, 14:50 Anička a 14:51 Emička v 30+3tt.
Porod proběhl dobře a trojčátka byla v pořádku.
Od narození byli moc šikovní. Po týdnu nás přestěhovali do Krče, protože U Apolináře byl přetlak nedonošenců, naše děti byly v pořádku a oni potřebovali místa pro akutní případy, trojčátka zabírala půlku oddělení.
V porodnici jsme celkově byli měsíc a propustili nás, když měla miminka něco málo přes 2 kg.
Fotografie pořídila u příležitosti prvních narozenin trojčátek paní fotografka Lenka Rondevaldová
