Matyáš

Příběh Matyáškova narození a toho co bylo dál nám popsala jeho maminka:

Matyášek se narodil 6.9.2016 u Apolináře ve 25+3tt, měl 730g a 32cm.

Prvních 20 týdnů těhotenství jsem měla úplně bez problému, ve 21 týdnu jsem se jednou ráno probudila s velkým krvácením, jeli jsme na Bulovku a tam zjistili, že mám placentu previu (vcestné lůžko). Ležela jsem zde 2 týdny. Poté jsem byla 10 dní doma a přišlo to znova. Opět jsme jeli na Bulovku, kde jsem dostala první dávku kortikoidů a převezli mě k Apolináři. Tam se mi krvácení stále vracelo. Po 7 dnech už to bohužel bylo ohrožující života, jak mého tak miminka, a tak musel na svět. Prodělala jsem císařský řez v plné narkóze. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, zda Matyáška zachrání, jestli bude žít a co se bude dít.

Manžel přišel druhý den, já jsem nebyla bohužel schopna vstát z postele, byla jsem za ním až další den a byl to hrozný pohled. Jen kosti potažené kůží. Matýsek prvních 48 hodin dýchal na Cpapu, poté se mu dýchání zhoršilo, takže musel být zaintubován a bylo mu zjištěno krvácení do plic a žloutenka.

Asi po 7 dnech nám bylo řečeno, že už nějakou dobu nekakal, udělali mu rentgen střev a zjistili, že mu prasklo tenké střevo.  Druhý den, když mě propouštěli, odvezli ho do Motola na operaci a udělali mu dva vývody (stomie). Matyáš měl velmi těžký pooperační průběh, dostal hodně krve, destiček, plazmy. Měl krvácení do mozku II. stupně a krvácení do sleziny.

Do nemocnice jsem chodila každý den a každý den nám byla řečena nějaká špatná zpráva. Různé infekce záněty, zlatý stafylokok, bílý stafylokok. Poté jsme zjistili, že do toho všeho má i oboustrannou tříselnou kýlu.

Další kapkou bylo, když jsme při druhém očním vyšetření zjistili, že má retinopatii 3. stupně, což mělo za následek operaci, která naštěstí dopadla velmi dobře a očička se stále zlepšují. Bohužel v tuto dobu to už pro mě samotnou bylo těžké a i já jsem musela vyhledat odbornou pomoc z centra Provázení. Moc mi zde pomohli a jsem s nimi v kontaktu i nyní, když jsem doma.

Když už to vypadalo, že by mohl jít na zanoření stomií, začal se opruzovat a bohužel se mu to rozrostlo po celém tělíčku. Svlékl se z kůže jako had. Byl mu potvrzen nedostatek zinku. Dostal bohužel infekci i do tělíčka, což ho hodně oslabilo a musel být nasazen vapotherm.

Vše se v dobré obrátilo a Matyáš mohl jít 22.12.2016 na zanoření stomií. Po operaci prodělal jen jednu infekci, jinak šlo vše velmi hladce.

S Matýskem jsme byli propuštěni po 146 dnech. Byly to nejtěžší dny v našem životě. Člověk si myslí, že se to nedá vydržet, ale ten malý človíček za to stojí. Když on bojuje, musíte i vy.

Doufám, že náš příběh pomůže.

 

Fotografie pořídila Lucie Pařízková

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k