Příběh Natálky nám sepsala její maminka:
Naše holčička byla naprosto zdravé dítě, ale osud nám připletl do cesty velmi nečekanou situaci a hodně špatnou událost. Jezdili jsme jako celá rodina s dcerou do bazénu a užívali si každého krásného okamžiku s ní, protože už při těhotenství nám vycházely testy velice špatně a i porod musel být císařským řezem kvůli poloze stranou pánevní. Navzdory všemu se Natálka narodila nakonec čilá a zdravá.
Když byl Natálce necelý rok a my jeli s manželem domů z bazénu, usnul a v obci jsme vybočili a narazili do stromu. Malá byla celá fialová a já věděla, že je zle. Můj otec jel tenkrát s námi a po pár hodinách zemřel. Malou resuscitovali na místě asi 25 minut, a když doktor už vypisoval, že je konec, a chtěli ji odpojit, naskočila křivka a malá se vrátila zpět mezi živé. Bohužel ale byla tři měsíce ve vigilním kóma a lékaři jí dávali asi procento na přežití s 16 diagnozami v papírech.
Nakonec jsme tak bojovali, že se nám podařilo malou probudit. Měla chvilku peg na krmení, rehabilitace byly hrozné. Nejprve se učila znovu dýchat, jíst a držet hlavičku. Postupně se učila rozevírat ručičky a uchopovat předměty, trénovat sed a pak lezení. Je to asi tři a půl roku, co jezdíme neustále na rehabilitace do Sanatoria Klimkovice, kde nám moc pomohli, a malá už je schopná dokonce přecházet sem tam doma o trojbodových berličkách. Stále ale musíme chodit za ní, hodně se bojí a potřebuje mít pořád pocit, že je někdo s ní a že se už nic nestane.
Asi nad námi stáli všichni andělé, protože po tak dlouhé resuscitaci by neměl její mozek téměř fungovat a ona mluví, ačkoliv nám řekli, že její hlasivky jsou nehybné, a dokonce její stav paní psycholožka posoudila jako normální dítě odpovídající svému věku. Pořád vidím ty neustálé obrazy před sebou a nepřeji nikomu zažít něco tak strašného. Ale když je víra a snaha bojovat, dokážeme naše tělo přesvědčit o opaku, že můžeme fungovat a že stojí za to žít!
I když jsou naše děti jiné, jsou svým způsobem výjimečné. Učí nás pokoře a lásce. A vlastně my, co máme tyto děti, jsme svým způsobem daleko šťastnější než ti ostatní. Naše děti nás totiž naučily vnímat ty maličkosti života jako něco krásného a neopakovatelného.
Fotografie pořídila paní fotografka Natálie Severová
