Nathalie

Nathalka se narodila 31.5.2016 v Mostě ve 25+0 týdnu. Vážila 720g a měřila 33 cm. Tady je její příběh sepsaný její maminkou:

Nathalie je naše druhá dcerka, u první Nicolky jsem měla rizikové těhotenství již od začátku kvůli krvácení. Na druhé těhotenství jsem se těšila a říkala si, že po druhé bude vše v pořádku a užiji si ho. Jenže tahle představa trvala bohužel jen chvilku, po lékařské prohlídce jsem se dozvěděla, že u maličké je hematom a mohu o ni přijít. Takže opět léky a klidový režim. Naštěstí po několika týdnech hematom zmizel a já si myslela, že máme to nejtěžší za sebou a už teď bude vše v pořádku .

Když jsem byla ve 24 týdnu těhotenství, ve čtyři hodiny ráno mi praskla voda. Vzbudila jsem přítele, on zase naší dcerku a jeli jsme do Ostrova, což byla nejbližší nemocnice. Já už jsem se s miminkem loučila, nenapadlo mě, že by se takhle maličké dalo zachránit. V nemocnici mi dali infuzi na oddálení porodu a kortikoidy na dozrání plic maličké. A zajistili převoz do Mostu. Rozloučila jsem se s partnerem a  starší dcerkou, v té době jí nebyly ani tři roky a odjížděla s nadějí, že přeci jenom možná by mohla maličká tenhle tento boj zvládnout, vždyť už přeci  vyhrála nad hematomem.

V Mostě mi zjistili zánět, takže jsem dostávala přes infuze antibiotik a infuze na oddálení porodu a ještě další dávku kortikoidů. Po týdnu bez plodové vody se mi začala odlučovat placenta a Nathalka se musela narodit akutním císařem . Po probrání z narkózy mi lékaři sdělili, že museli maličkou resuscitovat a zaintubovat. Nathalku jsem viděla poprvé na fotce druhý den , když za mnou přijel přítel a byl se za ní podívat.  

Já jsem musela ležet a za malou jsem mohla až za tři dny.

Maličká byla zaintubovaná jen dva dny, poté byla na CPAPu a 45 dní na oxygenoterapii. Dále měla jedenáct dní antibiotika a problémy s příjmem potravy a vyprazdňováním. Naštěstí časem tyto problémy vymizely. Když už vše vypadalo nadějně, tak u Nathalky zjistili anemii a řešilo se, zda dostane transfuzi, nakonec po podávání léků se anemie zmírnila, takže nakonec transfuzi nedostala.

Vzhledem k tomu, že bydlíme skoro sto kilometrů od nemocnice a doma jsem měla ještě malou dcerku, musela jsem se rozhodnout, co dál. Mnoho lidí mi říkalo, že mám být doma s tou starší, že o malou se v nemocnici postarají. Jenže já jako maminka jsem cítila, že mě potřebují obě dvě a já potřebuji je. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsem byla čtyři dny v nemocnici s maličkou a tři dny doma se starší dcerkou.

Ve věku 74 dnů byla Nathalka již v postýlce a byla schopná převozu do bližší nemocnice v Karlových Varech . Takže jsem za ní mohla jezdit denně od rána do odpoledne a pak zbytek dne strávit se starší dcerkou, která chodila do školky. Po osmi dnech nás už pustili domů.  

Nathalka strávila v nemocnicích celkem 82 dní, zatím je to zdravá usměvavá holčička. Také to je naše velká bojovnice, která o svůj život musela bojovat už od začátku a dokázala nám, že se jen tak nevzdá.  

Bylo to pro nás velice dlouhé a těžké období, ale jsem moc ráda, že jsme to všechno jako rodina zvládli, a že mám doma dvě nejúžasnější dcerky.

Tímto příspěvkem bych chtěla podpořit ostatní rodiče, že i takový drobeček má velkou sílu a vůli žít.  Také bych chtěla poděkovat všem lékařům a sestrám za jejich péči a podporu, bez které bychom se neobešli.

Fotografie Nathalky a její rodiny pro Dotek světla nafotila paní Eva Müller