Nela a Ema

Maminka Nely a Emy nám napsala:

Náš příběh začal v září roku 2016,  kdy mi pak doktor pogratuloval k těhotenství s tím, že čekáme dvojvaječná dvojčata. Dlouho jsme tomu nemohli uvěřit, opravdu budeme mít dvě miminka?

Vše šlo jako po másle, těhotenství probíhalo v pořádku, první screening dopadl na výbornou, stejně tak i druhý, kde nám byly potvrzeny dvě holčičky. Přelom pohody nastal ve 25tt, kdy začaly bolesti a mírné zkracování děložního čípku.  Byl mi nasazen utrogestan a hořčík, poté bolesti mírně ustoupily a čípek držel. Až do 28tt, kdy jsem musela být hospitalizována kvůli zkrácení děložního čípku a otevření na prst.

V nemocnici jsem si poležela pár dní s tím, že vše utlumily kapačky. V 32tt 16.3.2017 (čtvrtek) proběhla pravidelná kontrola a vše vypadalo skvěle.  V té době nikdo netušil, že za pár hodin porodím. Kolem desáté hodiny večer 16.3.2017 mi odtekla plodová voda a začal strašný stres a obavy, co bude. Přivolaná sanitka mě zavezla do krnovské nemocnice, kde mě vyšetřili, píchli první dávku kortikoidů na dozrání plic a převezli mě do Fakultní nemocnice v Ostravě.

Zde probíhalo další kolo přijímání a spousta otázek od paní doktorky, verdikt byl jasný –  v neděli, nebo pondělí porodíte. V pátek 17.3.2017 ráno přišly pravidelné kontrakce, ihned byla nasazena kapačka, aby se mi porod zastavil, ale bylo to v podstatě k ničemu. V deset hodin dopoledne přišly pravidelné kontrakce po dvou minutách a už jsem jela na porodní sál. Bylo to všechno velmi rychlé. V 11:14 hodin vykoukla na svět Ema s váhou 1380 g, která začala sama plakat, a v 11:16 vykoukla Nela, vážící 1490 g, které doktoři museli pomáhat maskou, aby se nadechla. Bylo to hrozné, hned je odnesli, takže jsem je ani okem nespatřila.

Holky jsem viděla až po 28 hodinách. V inkubátoru je nebylo skoro vidět, jelikož měli CPAP, který měly celkově 10 dní. Obě byly několik dní pod světlem díky novorozenecké žloutence. Ema musela dostat po pár dnech transfuzi kvůli velké anémii, kterou mají obě holky dodnes. Začátky byly těžké, holky potřebovaly víc kyslíku a vůbec nepřijímaly stravu. Po třech dnech se začalo blýskat na lepší časy. Dva dny nato se holky začaly léčit se srdíčkem, protože měly otevřenou Bottallovu tepennou dučej, ale ani po lécích se jim neuzavřela. Uzavřela se jim sama až v půl roce.

S holkama jsem byla v nemocnici šest dnů po CS, poté jsem byla propuštěna a dojížděla za nimi do FN Ostrava každý den 80 km tam a 80 km zpět. Každý den odjíždět a nechávat je tam, bylo snad to nejhorší. Po čtrnácti dnech dojíždění mi paní doktorka domluvila převoz do Městské nemocnice Ostrava Fifejdy, kam jsem mohla i já nastoupit hned, tady jsme strávily ještě čtrnáct dní, než jsme mohly jít domů.

Po propuštění domů to bylo hektické, samé kontroly a hlídání, jestli holky prospívají atd. Začalo kolečko návštěv obvodního lékaře, neurologie, oční, riziková poradna a kardiologie. Nyní je holkám deset měsíců biologického věku a 8 měsíců korigovaného věku,  vše krásně dohánějí a pro nás je nejlepší, že máme dvě krásné a zdravé dcery.

 

Fotografie pořídila paní fotografka Kamila Ondráková

 

Nahrávání souborů

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k