Nikolka

BE7A1106-0-d

Nikolka se narodila ve 27+2 tt s porodní váhou 920 g a délkou 32 cm. Velký boj má za sebou, ale stále bude mít co dohánět. Přejeme jí i její rodině hodně síly.

BE7A1031-0-d

BE7A1125-0-d

 

Její maminka nám napsala:

Náš příběh začal jako každý – tou krásnou zprávou: čekáte miminko. Tu radostnou zprávu jsme se dozvěděli 31.5.2014, kdy jsem si udělala těhotenský test, lékař 3 dny na to, naše nadšení potvrdil. Vše probíhalo jak má i s mými ranními nevolnostmi, až do doby, kdy jsem poprvé skončila v nemocnici, to bylo první den druhého trimestru. Začala jsem trochu krvácet, za mé těhotenství jsem v nemocnici byla celkem 3x, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla předčasně porodit.

Ten osudný den byl 30.10. v pátek, kdy mi v 6:00 hodin ráno praskla plodová voda! Měla jsem neuvěřitelný strach. Jediné, co jsem věděla, že odteče voda a žena jde rodit a pořád jsem si říkala: vždyť je brzy, moc brzy – to jsem byla 27+0.

Zavolala jsem si záchranku (byla jsem v tu dobu sama doma) a nechala se odvézt do Benešovské nemocnice, kde mi píchli první dávku kortikoidů na dozrání plic, infuze na rozehnání kontrakcí a sháněli mi místo v Praze. Buď Apolinář, nebo Podolí. Modlila jsem se, aby mě odvezli k Apolináři, protože jsem nedávno shlédla dokument o předčasně narozených dětech z Apolináře. Nějakou dobu jsem tam ležela, protože nikde zrovna neměli volný inkubátor. Ale nakonec mé modlitby byly vyslyšeny a záchrankou nás převezli k Apolináři.
Tam jsem se trochu uklidnila, když mi pan doktor řekl, že bez vody klidně nějakou dobu můžu vydržet – což jsem absolutně předtím netušila – prý i několik dní či týdnů. Každopádně, že jsou na mě připraveny a že to určitě všechno dobře dopadne.

V sobotu mi dali další dávku kortikoidů a řekli, že kdybychom vydržely alespoň do neděle do 7:00 ráno, bylo by to dobré kvůli těm plicím.

Bohužel v sobotu večer, už jsem skoro usínala, přišla sestřička, že mi natočí ještě monitor a kolem 22:40 se kolem mě všichni seběhli, že se jim to už nelíbí a že už nebudeme na nic čekat, že jí prostě vyndají ven – a je to taky, opět neuvěřitelný strach a bezmoc.

Nikolku vyndali císařským řezem v celkové narkóze 1.11.2015 ve 23:12hodin. Byla to pro mě nejhorší a nejdelší noc v životě. Nevěděla jsem vůbec, co se děje, jestli je v pořádku, bylo mi řečeno, že je v rukou pediatrů a že mi někdo ráno přijde říct. V 7:30 hodin ráno, přišla paní doktorka. Pověděla mi, že jí museli resuscitovat, že je napojená na přístroje, ale že to vypadá nadějně. Že mám počkat na přítele a pak se na ní mohu jít na ARO podívat. Hrozně jsem se toho pohledu bála. Že až jí uvidím na všech těch hadičkách, že se složím:(
Ale byla jsem až překvapená, že ten pohled byl krásný, že i na těch všech hadičkách a přístrojích byla krásná! Maličká, ale krásná.

Každý den jsem u ní byla, každý den se děsně bála, plakala, když jsem musela od ní odjet domů, bála, se, aby se něco nepokazilo, nezkomplikovalo. Ale Nikolka cítila tu podporu, tu lásku, to, že u ní je maminka každý den a tak byla moc šikovná a moc bojovala, všichni jí hrozně chválili.

Po měsíci ji sundali dýchací podporu (prvních 5 dní byla na CPAPU, poté na Vapothermu).

22.12. jsem k Nikče nastoupila do nemocnice a 3.1.2015 nás pustili domů a váhou 1960g a plně kojenou.
Nikolka strávila v nemocnici 64 dní – z toho 9 dní na ARU, 16 dní na JIP a zbytek na IMP
Nikolka nyní přibírá skoro 300g týdně – asi to potřebuje všechno dohnat:DUž jí budou skoro 4 měsíce bio a 3 týdny korigovaně, už bude mít brzy 4kg. Je to naše velká bojovnice, zvládla to na jedničku, my jsme za to moc vděční a na ní hrdí.

Byli to nejdelší 2 měsíce v mém životě, jsem ráda, že je to za námi a chtěla bych moc poděkovat všem, hlavně doktorům, sestřičkám, ale také všem, kteří pomáhají a psychicky podporují maminky předčasně narozených dětí.

Ještě jednou moc děkuji

Katka + Nikolka:)

 

 

 

Fotografie pořídila Markéta Pištěková.

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k