• Projekt Dotek světla

    Začtěte se spolu s námi do příběhů dětí, které nemají život jednoduchý, ale přesto se dokáží porvat s osudem - jako opravdoví bojovníci. Jejich blízcí svou láskou, péčí a podporou naplňují slova "milovat bez výhrad" tím nejhlubším možným způsobem.

    My, fotografové, k těmto příběhům přidáváme zdarma fotografie. Pro radost dětí, jejich rodičů a blízkých.

Sam

Samíkova maminka nám napsala:

Někdy mám pocit, že události, které ovlivnily můj pozdější předčasný porod a mé nepříliš vydařené těhotenství se začaly psát jednoho srpnového odpoledne, kdy jsem navštívila nového gynekologa. Byla jsem v 10.týdnu a potřebovala jsem lékaře blíže mému bydlišti. Bohužel jsem asi nesplňovala jeho představy o těhotné pacientce a o tom, jak se má chovat (dovolili jsme si odjet na dovolenou), takže mě tak vyděsil a vystresoval, že jsem tam poté chodila s velkým strachem, co zase bude. Ale to je jiný příběh…
Naše sluníčko Samíček se narodil ve 29.týdnu těhotenství a tak nějak to ani moc velké překvapení nebylo. Byla jsem doma již 2 měsíce předtím a chodila každých 14 dní na kontroly, protože kvůli velkému množství plodové vody mi předčasný porod hrozil. Ale nebyly to moc veselé 2

měsíce. Kromě smutných událostí , které nás v rodině potkaly, jsem měla bolesti a čas strávený doma mi vůbec neutíkal.
V prosinci jsem se těšila na Vá

noce, že konečně budeme s manželem spolu doma a užijeme si hezké chvíle a dokonce jsem se proti všem radám chystala v lednu do práce, protože se to už doma nedalo vydržet. Nicméně jsem od Štědrého dne měla velké bolesti a my v pondělí 27. 12. jeli pro jistotu do Motola. Nakonec si mě tam nechali pro hrozící předčasný porod, který se snažili oddálit.
V noci jsem měla velké bolesti a tak se to nějak sešlo, že Samíček se prostě druhý den rozhodl, že se už asi oba trápit nebudeme a že chce ven. Narodil se 28.12. za krásného slunečného zimního vánočního dne.
Byla jsem moc ráda, že manžel zvládnul přijet a byl tam s námi.
Viděla jsem, jak mi Samíčka odnesli do inkubátoru a ještě jsme stihli zavolat, jak se bude jmenovat. Jméno jsme vybrali ráno po telefonu, když jsem manželovi volala, ať se rychle zbalí a přijede, že budu za pár hodin rodit.
Samíček byl v těch nejlepších rukou úžasných sestřiček a lékařů v Motole, kteří nám byli oporou! Každý den po 1,5 měsíce jsem za Samíčkem chodila, po nocích odsávala materšké mléko, abych se 17.února konečně dočkala toho úžasného dne, kdy jsme mohli jít domů.
Myslím, že jsme nakonec měli velké štěstí . Samíčkovi je teď 11 měsíců, korigovaně necelých 9 měsíců, je to naše usměvavé a veselé sluníčko, které všechno krásně dohnalo. Dělá nám velkou radost, na všechny se krásně směje a nejradši má, když ho tatínek lechtá na bříšku.
A my se strašně těšíme, že si ty letošní Vánoce užijeme jak se patří!
……. A z Motola má spoustu nových kamarádů a kamarádek.

Fotografie pořídila Kateřina Bonušová.

 

zp8497586rq
Amelie5.1.2012 - 22:10

Je náádhernej, moc mu to sluší…krásně se usmívá.

pro fotografy

Jsem fotograf,  jak mohu požádat o přijetí do vašeho týmu?

Napište nám na naši emailovou adresu dotek.svetla@seznam.cz, zašlete nám odkaz na své portfolio (web/FB/blog), informaci odkud jste a jaké máte zkušenosti.

My se Vám v blízké době ozveme, jestli Vás zařadíme do našeho týmu spolupracujících fotografů.

A prosím, nezlobte se, když Vás nevybereme. Snažíme se posilovat pouze regiony, kde je hodně poptávek a málo fotografů.

Fotografy do oslabených oblastí vybíráme podle několika hledisek, u každého fotografa zasedá online  komise regionálních koordinátorů.

Jaké jsou požadavky, pokud se chci stát fotografem Doteku světla?

Fotografy vybíráme komisionálním způsobem podle tří základních kritérií:

1.

Obsazenost v daném regionu, potřeba posílení regionu, stabilizace oblasti, dojezdové možnosti, bezbarierový atelier atp.

2.

Fotograf má stabilní klientskou základnu, nechce se na základě spolupráce s Dotekem zviditelnit, nejde mu primárně o jeho vlastní PR v začátcích kariery, nebo v těžším období bez zakázek – ale o to udělat přes vlastní vytížení dobrou věc.

3.

Fotograf je do jisté míry zkušený, jeho potrfolio obsahuje dětskou a rodinnou fotografii, splňuje požadavky na vyvážený fotografický výstup z hlediska ostrosti, barevnosti, smysluplné kompozice, kreativity, ovládá profesionální postproces.
Na základě zkušeností i svým povahovým nastavením  není zbytečně konflitní, umí jednat s lidmi, umí vyjít vstříc požadavkům zákazníka, vcítit se do jeho potřeb, aniž by to bylo na úkor jeho profesionálního pohledu, zvládá umění kompromisu.

.

Když jsem zařazen mezi fotografy Doteku světla, mohu na svých stránkách uveřejnit banner a informovat o tom, že s Dotekem světla spolupracuji?

Ano! Budeme jenom rádi, pokud budete informace o našem projektu šířit dál.

.

Co poskytuji rodinám jako fotograf Doteku světla?

Požadujeme, aby rodina dostala výstup 10 profesionálně upravených fotografií v digitální podobě.

Formu předání domluvíte individuálně s rodinami/klienty (CD/DVD, centrální úložiště, úschovna) k oboustranné spokojenosti.

Samozřejmě jakýkoli další bonus je na Vás.

.

Co když mne nevyberete mezi spolupracující fotografy? Mohu pomoci nějak jinak?

Je nám velice líto, pokud jste nebyli vybráni. Budeme rádi, pokud nám i přes odmítnutí zachováte svou přízeň. I pouhé sdílení informací o našem projektu pomáhá. Děkujeme.

.

Máte-li jakékoli další otázky, napište nám na

dotek.svetla@seznam.cz

zp8497586rq

Lukášek

Lukáškova  maminka nám napsala:

Lukášek byl vymodlené miminko, bohužel jsem o jedno už přišla a pohled do kočárku byl pro mě utrpením. Po dvou pro mě nekonečných letech se zadařilo, bohužel celé těhu bylo problémové. Porod byl vyvolávaný a na konec skončil císařským řezem, ale co měli jsme miminko. Lukášek u všeho zaostával za vrstevníky, museli jsme dokonce cvičit Vojtovu metodu. Všichni mě ujišťovali, že má čas, je to kluk, ti bývají pomalejší. Ve třech letech uměl akorát máma, táta. Pan doktor nás poslal na vyšetření na foniatrii a tam teprve padla prvně zmínka o vývojové dysfázii, dále následovala klinická psycholožka a neurologie, bohužel diagnozu potvrdili těžká vývojová dysfázie (požkození mozku).
Ve 4 letech měl Lukášek aktivní slovní zásobu jako 2,5 leté dítko, neuměl používat správné tvary slov, neuměl malovat, protože má i špatnou jemnou motoriku a bohužel mu nebylo rozumět, to bylo pro mě asi to nejhorší nerozumět vlastnímu dítěti. Mezi tím se nám narodila holčička Lucinka. S Lukáškem jsme cvičili básničky, písmenka, ale šlo to pomalu. Ani paní logopedka si nevěděla rady.
Po roce přišla další vyšetření, těšila jsem se jak Lukáška pochválí jak je tam pokrok, ale bohužel ne. Nejhorší bylo když měl Lukášek nastoupit do školky a o jeho přijetí měla rozhodnopu paní učitelka, která nevěděla o dysfázii vůbec nic. Její největší obava byla, jestli to není porucha chování a jestli tedy nepřibude další problémové dítě do školky. Naštěstí nastoupila nová paní ředitelka a ta je velice rozumná, podařilo se nám hlavně díky ní, sehnat asistenta do školky a Lukášek může chodit do normální MŠ mezi vrstevníky, najednou se všechno zlomilo.
Dostali jsme se do Týnce a začali cvičit. Lukáškovi vysadili Nootropika a najednou je to úplně jiné dítě, udělal ohromný pokrok, znamená to sice každý den cvičit podle kartiček, logopedická cvičení a úkoly ze školky na motoriku. Ale jsem vděčná všem lidem, kteří nám pomáhají.
A Vás maminky prosím pokud se Vám něco na Vašem dítku nezdá, navštivte raději lékaře. Vět tipu „on se rozpovídá“ nebo „je to kluk má čas“, nebo „počkej ve školce, to bude povídat až tě hlava bude bolet“, jsem vyslechla spoustu.
My jsme přišli včas, ale termíny na objednání třeba na neurologii byla za 6 měsíců. Bohužel to vypadá, že Lucinka bude to samé je jí 30 měsíců a nemluví vůbec.

Fotografie pořídila Lucie Skotnicová

zp8497586rq
Amelie21.12.2011 - 13:21

Je nádherný. I Jenda má vývojovou dysfázii ke svému autismu. Musím opakovat stále stejné věty, stejné pokyny, jinak „nechápe“. Zaostává asi o 2 roky za svými vrstevníky, špatně skloňuje, ale vím, že to dožene častým cvičením. Přeji vám nádherné vánoce a Lukáškovi držím palce, má nádherné oči.

Ondrášek

Ondráškova  maminka nám napsala:

Než jsme se rozmysleli kam na svatební cestu, byly na testu dvě čárky a ta naše cesta nějak vyšuměla.
Všichni jsme měli obrovskou radost. Těhotenství bylo pohodové, žádné zvracení, každý chválil jak krásně vypadám…no prostě paráda!! Všechny testy taky na výbornou, pohlaví zřetelně ukázáno… V 7 měsíci se doktorovi v poradně nezdál můj tlak, ale já se cítila výborně. Přece jen mě ale poslal do nemocnice – prý si přes víkend poležím.
Jenomže mi léky na tlak nezabíraly a v moči byla bílkovina. Takže jsem kvůli preeklampsii musela rodit v 32tt. Prostě místo velikonočního zajíčka jsme dostali dárek k Valentýnu. Někdo přepsal 12.4. na 14.2. Císařský řez byl v celkové narkóze, takže jsem naše miminko viděla až třetí den kdy mě z JIP přeložili na normální pokoj.
Ondrášek měl při porodu 1650g a 41cm.
Byl tak maličký a křehoučký, že jsem se ho bála dotknout. Taky jsem to obrečela – vždyť měl být ještě někde jinde. Všichni na oddělení si

Ondru chválili, jaký je bojovník, každý den zbaštil víc a víc mlíčka, za chvilku už nepotřeboval kyslíkovou masku… pro

stě každý den velká pochvala od pana doktora!!! A všechny testy byly taky v pořádku. Jen pozlobilo krvácení u nadledvinky, ale to se ztratilo.
Klokánkovali jsme, povídali si a chovali ten náš uzlíček. Jezdila jsem do nemocnice každý den. Bylo to velice náročné, člověk byl pořád v poklusu. Do toho ještě ty mrazy… Ale za 14 dní měl Ondra už skoro 2kg a byl přeložen na postýlku. Už to nebyl dopíkáček:-)Pouze mu monitorovali saturaci.
Po třech dnech se v našem městě uvolnilo místo na dětském oddělení, tak mi ho převezli skoro domů. Díky tomu, že jsem nemusela dojíždět, tak jsem byla v nemocnici déle. Mlíčka jsem měla dost a dost (dokonce jsme darovali i kamarádovi na vedlejší postýlce :-)). Opět jen samé dobré zprávy a dennodenní nabírání gramů. Pouze pozlobil hemoglobin a Ondra musel dostat krevní transfuzi. Dodnes dostává železo v kapkách, ale krevní obraz se zlepšuje.
Po čtrnácti dnech mi pan primář oznámil ať se nechám přijmout na pokoj matek, že za týden půjdeme oba domů:-)nemohla jsem tomu uvěřit, protože měl Ondra ještě měsíc do řádného termínu porodu. Zkoušela jsem malého přikládat a přisál se napoprvé – až mě to polekalo :-), koupala jsem a konečně mohly přijít návštěvy na kukandu!!
18.3. jsme si odváželi 2,5kg miminko domů. Ještě nás čekalo několik vyšetření, ale všechna dopadla na výbornou a další kontroly po půl roce. A jak to utíká… už se přehouplo léto, za chvíli Vánoce… když si vzpomenu jak byly Ondrovi velké i ty nejmenší oblečky, jak jsem ho ochytávala při první procházce jestli mu není zima… A dnes? Darebný jinoch je to – tak jak to má být. Stále rehabilitujeme, vyvíjí se krásně, přetáčí se na bříško a pase koníčky, klube se první zoubek a v 8 měsících váží 8 kg!!!
Kam tedy pojedeme na tu svatební cestu…?

Fotografie pořídila Kateřina Dupalová

zp8497586rq

nádherné fotky, Kačka odvedla skvělou práci a ondrášek je úžasné miminko. Naše nelinka se narodila 10.4.11 takže si dokážu velmi dobře představit, jak by mě vyděsil porod v únoru!!!!

Amelie6.12.2011 - 21:24

Je nádhernej! Má krásnej úsměv.

Luboš

Luboškova maminka nám napsala:
Lubošek se narodil v listopadu 2007. Porod byl komlikovaný, po narození nedýchal, byl kříšený a měl ochablé svaly. Týden po narození jsme začali cvičit Vojtovu metodu, díky které jsme hypotonii přemohli. Chodit začal v 15 měsících a v té době jsme končili se cvičením i návštěvami různých specialistů. Ohromně se nám ulevilo a mysleli jsme si, že už je všechno v pořádku. Lubošek byl na svůj věk hodně šikovný, brzy mluvil, zpíval.

Kolem 2.roku jsme ale začali pozorovat v jeho chování některé zvláštnosti. Hračky a televizi sledoval z různých úhlů, ve spojení s radostnými emocemi poskakoval a třepetal rukama

, málo spal a hlavně se začal nepřiměřeně a bezdůvodně bát např. plyšáků, různých figurek a některých lidí.

Ve třech letech jsme navštívili dětského psychologa, který potvrdil to, čeho jsme se nejvíc báli – dětský autismus. I když jsme s tím tak nějak počítali, přesto to byla velká rána pro celou rodinu. Hned jsme se objednali do SPC / spec.-pedag.centrum /, kde pod vedením spec.pedagožky Lubošek dělá ohromné pokroky. Denně s ním doma pracujeme na úkolech, které v SPC dostáváme.
Dnes, skoro ve čtyřech letech, umí Lubošek všechna písmena, barvy, geometrické tvary, dvojciferná čísla. Ze všeho nejraději čte SPZetky na autech. Má rád všechny dopravní prostředky, nejvíc traktory a náklaďáky. V televizi rád sleduje AZ kvíz a reklamy. Hláškami z nich nás potom rozesmívá. Od září nastoupil do spec.třídy MŠ, kde má úžasné paní učitelky a moc se mu tam líbí.
Máme velké štěstí v tom, že Lubošek krásně mluví a rozumí mluvené řeči. Nerozumí ale všem sociálním situacím. Jsou věci, které mu zatím

nedokážeme vysvětlit. Takže někdy na veřejnosti ztropí scénu, křičí a pláče. Tohle píšu proto, aby lidé věděli, že křičící a někdy i na zemi ležící dítě nemusí být vždycky jen „nevychované“, ale může se jednat o dítě nemocné, které v tu chvíli má strach, neví, co se děje a proto takhle reaguje.
Přes všechny těžkosti je Lubošek naše sluníčko, které nám přináší spoustu radosti každý den.

Fotografie pořídila Petra Utíkalová

 

zp8497586rq
Amelie28.11.2011 - 23:52

Lubošek mi připomíná našeho Jeníčka…I Jenda miluje auta, čísla, SPZ-tky… Hodně štěstí do života, Lubošku.

F a c e b o o k