fotografování dětí zdarma

Christiánek a Karolínka jsou roční dvojčátka, která se narodila ve 32 tt, s porodními váhami 1950 g a 1890 g. Jsou oba nesmírně šikovní a pomalu vše dohánějí.

Jejich maminka nám napsala:

Jmenuji se Helena a je mi 31 let a jsem maminka dvojčátek Christianka a Karolinky.
V 7tt mi pan doktor sdělil, že čekáme dvojčátka. Byl to docela šok, jelikož v rodině dvojčata nemáme. Za přítelem jsem se zastavila v práci hned od pana doktora, abych mu řekla, že čekáme dvojčátka (to že jsem těhotná věděl). Ukázala jsem fotku z ultrazvuku, kde jakžtakž bylo znát, že jsou dvě.

Nemohl tomu uvěřit. Samozřejmě byl rád, i když pořád přemýšlel jak je to možné. V 10tt jsme šli na genetiku, kde jsme se od pani doktorky dozvěděli, že jsou dvojvaječná. A v 16tt jsme věděli, že čekáme holčičku a chlapečka. Celé těhotenství proběhlo bez komplikací, takže jsem si ho pořádně užila. Ve 32 tt na běžné kontrole jsem se ptala, kdy se mám hlásit do porodnice na kontroly. Pan doktor mi sdělil, ať si tam zavolám a pak mi předá veškeré dokumenty co jsou potřeba s sebou. Byl to pátek takže jsem se samozřejmě nedovolala a nechala to na pondělí, s tím že mám dost času. Pořád jsem věřila, že budu rodit v tom 38 tt.
V neděli odpoledne mi praskla plodová voda. Na rychlo jsem si sbalila věci a jeli jsme. Rodila jsem u Apolináře, a když mě přijímali, mezi dveřmi se mihl doktor a povídal: „Dvojčata…. tak to v noci rodíme“. A měl pravdu. Paní doktorka, která mě přijala, udělala veškerá vyšetření, píchla mi kortikoidy, antibiotika na oddálení porodu a naměřila monitoring. V osm večer jsme se s přítelem rozloučili a odjel domů. To mi začaly malinkaté kontrakce, o kterých jsem si myslela, že přejdou.

Po hodině mi píchli druhá antibiotika s tím, že už to bude dobré. Ale nic nezabralo. Ve tři-čtvrtě na deset mě vyšetřili. To už jsem byla na pět centimetrů. A okamžitě na sál, pod celkovou narkózu. Ve 22:21 přišel na svět Christianek 1950 g a 43 cm a po dvou minutách Karolínka 1890 g a 41 cm.

Tatínek přijel jen tak-tak, prďolky mohl vidět jen chvilinku. Museli je odvést na JIP. Ještě se se mnou rozloučil se slovy: „Máme moc krásné děti, jsou v pořádku a odpočívej.“ Celou noc jsem nemohla spát. Vždy jsem usnula jen na chvilku. Musela jsem myslet na naše zlatíčka jak jsou na tom. Ten pocit, kdy ležíte na JIP po císaři a nevíte co je s Vašimi dětmi, bych nikomu nepřála. A druhý den ráno bylo také náročné, když maminkám na pokoji přivezli miminka a mě ne. V tu chvíli se mi chtělo brečet. Ale naštěstí mě sestřička kolem jedenácté na chviličku zavezla za dvojčátky.

Byl to krásný pocit, ale zároveň jsem byla úplně v šoku, když jsem naše prďolky viděla ležet zabalené v dečce v inkubátoru. Christianek měl problém s dýcháním, a tak byl připojen na cpapík. Jinak byl bez větších problémů. Karolínka na tom byla dobře. Odpoledne jsme s tatínkem šli za prďolkama, moc jsme se na ně těšili. Sestřičky nám je dali pochovat, a se slzami štěstí jsme tomu nemohli ani uvěřit. Jak jsou malinký, hezký a naše.
Mlíčko jsem začala odstříkávat hned ten den. Jelikož mi mlazivo trochu teklo před porodem. Sestřička mi řekla ať to zkusím. Podařilo se a já zaplnila dno skleničky. Hned to přidali Christiankovi k papání a já měla obrovskou radost. Za další tři hodinky mohla dostat i Karolínka část mlíčka od maminky. Druhý den to šlo líp. A večer už jsem dosáhla na jednu dávku.
Třetí den mi sdělili, že nás budou moct přeložit na intermedial (oddělení pro miminka s nižším dohledem). Byla jsem šťastná a mohla jsem se plně starat o svoje zlatíčka. Přebalovat, koupat a sondičkou krmit svým mlíčkem.
Po týdnu jsem měla být propuštěna domu. Ale pro naše štěstí a šikovnost dvojčátek jsem naštěstí zůstala. Mohla se o ně starat po celý den krom noci. To jsem poctivě odstříkávala mlíčko a ráno ho nosila prďolkům. Mlíčka jsem měla přebytky, a tak jsem byla požádána, jestli bych nechtěla být dárkyní. Samozřejmě jsem okamžitě souhlasila. Udělali se veškeré potřebné testy, zda je mlíčko vyhovující. Byla jsem ráda, že budu moci pomoc ostatním předčasně narozeným miminkům.Vždyť jiná maminka pomohla mým miláčkům, tak proč ne pomoc když člověk může. Za celý pobyt což byl skoro měsíc než nás propustili jsem darovala třináct litrů.
Po dvou a půl týdnech jim vyndali sondičky a prďolky se snažili sami papat z prsu a zbytek ze stříkačky. A já jsem konečně mohla zlatíčka dostat na pokoj. Po týdnu se krásně naučili papat a nás mohli pustit domu. Hrdý tatínek si pro nás přijel a odvezl si nás domů. Od té doby jsme pořád spolu. Začátek nebyl jednoduchý, péče o dvojčátka a ještě k tomu předčasně narozená, nás stál dost sil, ale důležité bylo že jsou v pořádku a šťastni. A že to vše tak dobře zvládli.
Christiankovi a Karolínce je 11 měsíců korigovaně 9 a krásně dohnali dvouměsíční rozdíl. Dovednostmi odpovídají svému věku a v některých věcech jsou i napřed.

Všem rodičům předčasně narozených miminek, bych chtěla popřát mnoho sil a věřte že vše dobře dopadne. A ještě bychom chtěli moc poděkovat celému týmu v porodnici u Apolináře, který se moc krásně staral o naše prďolky. Moc děkujeme.

Helena, Honza Karolínka a Christianek

Fotografie pořídila Kateřina Kohoutová.