Radek

Radeček se narodil 13.11.2013 v 35. týdnu těhotenství akutním císařským řezem pro hrozící nedostatek kyslíku v děloze. Vážil necelých 2300 gramů, byl malinký, ale po porodu se vše zdálo být v pořádku. Strávili jsme sice 14 dní na neonatologickém oddělení Fakultní nemocnice v Plzni, ale Radeček se měl čile k světu. Byli jsme šťastní, že se nám narodil krásný zdravý chlapeček a neočekávali jsme žádné problémy jako jsme měli při narození našeho prvorozeného chlapečka Vojtíška, který se narodil již ve 29. týdnu těhotenství a strávil téměř 2 měsíce v inkubátoru.

Přibližně ve 2 měsících se Radeček začal viditelně propínat do „luku“, byl velice plačtivý a měl neustále napnuté nožičky. Začínali jsme tušit, že něco není v pořádku. Navíc se narodil s hemangiomem na temeni hlavy, což pro mne bylo zpočátku úplně neznámé slovo a netušila jsem o co jde. Zhruba ve 2 měsících jsme začali jezdit na laser, neboť mu hemangiom začal hnisat a Radeček kvůli tomu hodně plakal, protože ho to i bolelo.

Ve 4 měsících jsme začali na doporučení pediatra rehabilitovat Vojtovou metodou. Radeček velmi obtížně spolupracoval, plakal, ale zvykal si. Vzhledem k tomu, že se poprvé obrátil na bříško až v 8 měsících a jeho motorický vývoj byl zjevně velmi opožděný, byla nám doporučena návštěva neurologa.

V Radečkovo 9 měsících nám neurolog sdělil, že má pravděpodobně DMO. Absolutně jsem neměla představu, co to znamená a nikdo mi to také nevysvětlil. Pediatr nás poslal ihned do Janských lázní, kde jsem poprvé pochopila, jaká je realita. První pobyt v lázních byl především pro mě hodně psychicky náročný, protože jsem se ocitla v neznámém prostředí mezi více či méně postiženými dětmi. Radečkovi byl teprve 1 rok a až do této doby jsem se domnívala, že sice bude opožděný, ale že bude do svých 2 let chodit a všechno bude v pořádku. Proto byl první pobyt v lázních takový šok, protože mne maminky ostatních starších dětí se stejnou nebo podobnou diagnózou vyvedly z omylu. Pochopila jsem, že Radeček, pokud vůbec začne chodit, bude to trvat roky a ne měsíce, a kdo ví jak kvalitní budou jeho pohybové schopnosti.

Až v 18 měsících se začal Radeček opatrně plazit, ovšem víc hodně dlouho nesvedl. Mezitím se mu úplně zahojil hemangiom na hlavě, takže alespoň jeden problém byl zažehnán.

Ve 2 letech a 2 měsících byla Radečkovi definitivně diagnostikována a potvrzena DMO – triparéza s levostrannou převahou.  To znamená, že má postižené obě spodní končetiny a levou horní.

Nyní prakticky neustále cvičíme – denně doma, 2x týdně v rehabilitačním stacionáři, 1x týdně u fyzioterapeutky, 2x týdně jezdíme na hippoterapii a 3x ročně na speciální léčbu Therasuit, která Radečkovi pomáhá výrazně více než původní běžná lázeňská léčba. Je ovšem velmi finančně nákladná.

Ráďovi jsou teď 3 roky a 4 měsíce. Za posledních 6 měsíců udělal obrovský pokrok, poprvé si klekl a udržel se v kleku bez dopomoci a před Vánoci 2016 začal lézt po čtyřech. Nyní už se snaží stoupnout si před pohovku, ovšem to je na něj ještě moc velká překážka. Každopádně vidíme, že pokroky dělá a vše se vyvíjí správným směrem.

Mentálně je Radeček úplně v pořádku, je hodně upovídaný a vnímavý. Stále věříme, že se Ráďa jednou postaví, i když víme, že k tomu povede ještě dlouhá cesta. Pro nás by to ale bylo to největší vítězství.

 

Fotografie pořídila Iva Pochová

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k