Šimon a Matýsek

Šimon a Matýsek jsou dvojčátka, narozená ve 25tt s porodními váhami 540g a 600 g. Dnes už jim je rok a kousek a jsou to strašně šikovní kluci, kteří vše postupně dohánějí.

Příběh byl sepsán dřív, focení proběhlo až po narození malého brášky dvojčátek.

Jejich maminka nám napsala:

Náš příběh začal v září roku 2011, kdy jme s manželem po 6 letech našli odhodlání k umělému oplodnění. Měla jsem pocit, že mám mít děti dvě, a tak i přes veškerá odrazování a doporučení jsem si nedala říct…

Už od počátku bylo těhotenství rizikové, já jsem se ale cítila dobře až do 20. týdne těhotenství, kdy mi pan doktor oznámil odtok plodové vody a následné přerušení těhotenství. Byl to šok, který jsme nechtěli přijmout. Po hodině vysvětlování jsme se s panem doktorem domluvili, že když budou výsledky CRP v pořádku, můžeme pod dohledem zkusit, zda se odtok zastaví a dál pokračovat v těhotenství, kam až to půjde.

Bohužel nebo spíš bohudík jsem vydržela do 25. týdne, kdy se odtok opakoval. Přesně ve 25+0 se nám narodili Šimonek a Matýsek s váhami 540 a 610 gramů a délkou 30 cm. Přes všechny děsivé prognózy lékařů jsme stále s manželem věřili, že vše bude v pořádku a chlapečci vše zvládnou. Naše první setkání bylo především plné radosti. Plné radosti, že přes všechny ty prognózy došli až sem, příchod na svět zvládli bravurně a my proto věřili, že teď už to nebudou chtít vzdát. I tak jsem chtěla mít dětičky co nejvíce nablízku a ubytovala jsem se na pokoji matek, které bylo vedle oddělení neonatologické JIRP.

Za dětmi jsme mohli docházet v návštěvních hodinách 3x  denně, ale já měla jistotu, že kdyby cokoliv, přijde mi ihned lékař sdělit, co a jak. Nedá se přesně popsat, jak jsme každý den prožívali, bylo toho tak moc, že bych zabrala místo i pro jiné příběhy :o)

Asi po týdnu klidu se vše rozjelo… Krvácení do plic, opakované infekce-sepse, nekrotizující enterokolitida, neustálé potíže s dýcháním, apnoe, intubace, u každého 4x transfúze, neustálé RTG kvůli Matýskovým střevům, která začala srůstat a hrozila operace s vývodem (stomie), ze které se ze dne na den jakoby zázrakem vyvléknul. Taktéž z operace srdíčka, začaly mizet hematomy na játrech atd.

Takto uplynulo 6 týdnů, kluci dostali nové inkubátory, prvně jsme broučky viděli bez přelepení očiček, oblečené a přišlo první společné a nezapomenutelné klokánkování. Následně jsme se začali s manželem zapojovat do péče, přebalování, měření těl. teploty a po dalších 3 týdnech už na oddělení JIP i koupání a následný rooming. Konečně byli u mne na pokoji, byl to nezapomenutelný zážitek. Domů jsme šli po třinácti týdnech s váhami 2200 a 2290 gramů.

V průběhu toho všeho nás ještě potkalo celkem 5 převozů z plzeňské nemocnice do FN Motol na operaci očiček. Šimon dvakrát, Matýsek třikrát. Oproti původním prognózám se očička u Šimonka z retinopatie 3 zlepšila na 2. Bohužel u Matýska nás už v nemocnici připravili na to, že když to dobře dopadne, uvidí maximálně obrysy.

Klukům je teď korigovaně 8 měsíců, Šimonek tomu odpovídá po všech stránkách, Matýsek, vzhledem k tomu, že dle lékařů nevidí vůbec, má vývoj trošku pomalejší a odpovídá tak 5 měsícům. Máme ale velkou radost, že i přes pomalejší vývoj, dělá vše, co jeho bráška. Je to neskutečně šikovný a hlavně veselý chlapeček, který i přes tento handicap pomalu vše dožene. Navíc i tak to nevzdáváme a spolu s centrem rané péče u Matýska očička stimulujeme. Víme, že zázraky se skutečně dějí. Nejen naše děti jsou toho důkazem. Dle lékařů jsme s manželem prakticky nemohli mít děti. 3. měsíc po císaři jsem ,,zázrakem otěhotněla“ a my se po bezproblémovém těhotenství (a opět se všelijakými prognózami od lékařů) na začátku března těšíme na další klučičí přírůstek…

Velký dík patří mému skvělému manželovi za plnou podporu a lásku…

Mockrát děkujeme všem lékařům a sestřičkám z plzeňské neonatologie ve Fakultní nemocnici. Velice si vážíme jejich náročné práce, která je pro spoustu lidí NEPŘEDSTAVITELNÁ!  Děkujeme.

Šimon, Matěj, Milena a Patrik Bejvlovi.

Fotografie pořídila Monika Patová.