Šimon

Šimonkův příběh nám povyprávěla jeho maminka:

Šimonek si musel své místečko vybojovat hned od začátku svého života. Otěhotněla jsem brzo poté, co jsme se s přítelem začali snažit a všichni jsme z toho měli obrovskou radost. Ze začátku šlo všechno dobře, měla jsem klidné těhotenství. Ve 27 týdnu jsem začala mít bolesti a skončila jsem v nemocnici. Vůbec jsem nevěděla, co se děje, musela jsem ležet s nohama nahoře a píchali mi kortikoidy na dozrání plic pro miminko. Dva dny nato mě převáželi do brněnské porodnice, kde jsou na takové porody lépe připraveni. Tam jsem ještě další dva dny ležela, ale porod už se nedal zastavit. 

Syn se narodil císařským řezem s mírami 1190 g a 37 cm.

Po probuzení jsem měla neskutečné pocity. Všechno mě bolelo a cítila jsem se tak nějak prázdná, ale hlavně jsem se bála toho, co mě čeká.

Když jsem Šimonka následující den viděla, pořád jsem plakala. Byl tak maličký, hubený, na dýchacím přístroji a z ručiček a nožiček mu trčely samé hadičky. Potom, co mu začali zavádět stravu sondou přímo do bříška, dostal do něj infekci a ta spustila krvácení do mozku. Byla jsem strachy bez sebe, každé 3 hodiny jsem odstříkávala, mlíčko nosila na JIP a pokaždé jsem se bála, co tam na mě čeká.

Hodiny jsem stála u inkubátoru, dívala se na to křehoučké tělíčko bojující o život, plakala a zároveň se modlila, ať je všechno v pořádku.Naštěstí se jeho stav během týdne stabilizoval. Ale ještě zdaleka to nebylo to nejhorší, co nás postihlo. Doktor nám oznámil, že vlivem krvácení do mozku došlo ke značnému poškození psychomotoriky.

Závěr: těžká DMO spastická kvadruparéza, epilepsie a nedonošenecká retinopatie.

Zhroutil se mi svět, v jeden den mi oznámili, že je můj syn postižený a o pár dní později, že i prakticky nevidí.

Bylo to v tu chvíli jako ve tmě, jen prázdno a nekonečný pláč.

Se Šimonkem jsem v nemocnici strávila 3 měsíce a během těch dní jsem dostala znovu sílu žít a slíbila jsem si, že nikdy nedovolím, aby mě tohle srazilo na kolena. S úsměvem na tváři dělám všechno pro to, aby se Šimonkovi žilo líp, aby byl šťastný a v pohodě.  Dnes má Šimon 2 roky a zažili jsme si toho dost, pobyty v nemocnici, rehabilitace, záchvaty, ale i přes to bych ho nikdy nedala.

Je to naše sluníčko, poznali jsme spoustu nových a fajn lidí, jezdíme do lázní a každý den je nový a lepší.

V podstatě můžu říct, že jsem vážně šťastná máma.

 

Fotografie pořídila paní Hana Novotná

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k