Tadeáš

Tadeáškova maminka nám napsala:

Náš syn se narodil 3. 2. 2013 po dlouhém 13ti hodinovém porodu v 18.01 hod. Měl 3660 g a 51 cm, měl nádherné zlaté vlásky a sestřičky v nemocnici si syna hned zamilovaly.

Tadeášek už od začátku odmítal být kojen, tenkrát mi nedošlo, že by neměl sací reflex, jak to k těmto dětem patří, a tak jsme bojovali asi měsíc a poté přešli na umělé mléko, ale i tu lahvičku žužlal hodinu než se najedl. Pomalu přibýval, a to bylo hlavní, jen se spánkem nás hodně potrápil a trápí dodnes. Přes den chtěl stále spinkat a v noci plakal a budil se každé 2 hodiny, tak jsme se s manželem hodně střídali, abychom se mohli trošku vyspat.

Tak čas plynul a Tadeáškovo spaní se trošku zlepšilo, ale začal nás znepokojovat jeho vývoj. V 6 měsících ani nelezl, ani náznak nějakého pohybu, který k jeho věku patří, ve 12 měsících stále neseděl, nelezl, nechodil, nemluvil, jen se smál a vydával zvuky. Doktorka nám říkala, že je jen opožděný, že to vše dožene, a tak jsme jí věřili. Navštívili jsme i specialistu MUDr. Severu, který vlastně taky nic nezjistil. Tak jsme se dál snažili ho podporovat v lezení, chůzi atd. Zatím jsme o této diagnóze nevěděli.

Zlom nastal, až když syn měl očkování živou vakcínou v 1,5 roce.

Dostal vysoké horečky a díky nim se začal klepat, když horečky ustaly, začali jsme pozorovat, že neudrží rovnováhu, že padá, klepe se, má tiky a tak jsme hnedka kontaktovali MUDr. Kuncovou v Hradci Králové a ta nás okamžitě hospitalizovala do Hradecké nemocnice s podezřením na epilepsii.

Tadeášek s manželem tam nastoupili v únoru 2015, kdy mu zjistili nejen epilepsii ale i Angelmanův syndrom. Když jsme se tu zprávu dozvěděli, zhroutil se nám celý svět, nemohli jsme uvěřit, že to potkalo zrovna nás, že náš syn je postižený. Jak plynul čas tak jsme si na to začali zvykat, nikdy jsme ani na minutu neuvažovali, že syna dáme do ústavu. Milujeme ho a budeme tu vždy pro něj.

Dnes jsou synovi 4 roky má 104 cm a 19 kg, je to stále smíšek, který moc miluje plavání, a tak navštěvujeme 1krát týdně aquapark, má rád zvířátka, tak jezdíme hodně často do ZOO a do různých stanic, kde mají kozy, koně a další zvířata.

Sám stále nechodí, ale snaží se s námi  za ručičku, navštěvuje rehabilitace a hippoterapii.

Naučil se říkat slovo máma, tak když je naštvaný, nebo ho něco bolí, křičí na nás mamamama. Jiné slovo bohužel neumí.

Věříme, že brzo nastane ta chvíle, kdy sám začne chodit a vběhne nám do náruče.

Tadeášek má dva sourozence, sestru Aničku – 2,5 roku a bratra Šimona – 2 měsíce.

Náš syn je veliký bojovníček a nikdy bychom neměnili, jsou zlé časy, ale i ty dobré, na které rádi vzpomínáme.

Tádík nám přinesl do našeho života radost a lásku.

 

Fotografie Tadeáškovi věnovala paní Lucie Černá ze studia LuCerna Photo

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k