Tereza

Jsem mamka patnáctiletého Tomáše a předčasně narozené Terezky, která se narodila ve 27+3 tt  3.7.2017. Měli jsme mít dvojvaječná dvojčátka, holčičky. Ale ukázalo se, že druhá holčička bohužel zaostává ve vývoji o 3 týdny a pak našli dvě vrozené vývojové vady – rozštěp páteře a špatný mozeček. Po genetické stránce byly obě v pořádku.

Ve 23+5tt jsem si sama obvolávala doktory a genetičku kvůli zákroku, protože kdybych to nechala až do další kontroly, tak by to bylo ve 26 tt, a to by bylo již pozdě zákrok udělat. Primář ve FN v Brně, kam jsem jela na zákrok, se zhrozil, proč jdu tak pozdě.

Bylo toho víc, jak se ke mně chovali. Už lékaři při kontrolním ultrazvuku se něco nepozdávalo, ale řekl, že kontrola za měsíc, nebo ať si mě prohlídne, kdo chce. V červnu jsem podstoupila fetoredukci na nemocném miminku. Šli  jsme do rizika, že ztratíme obě dvě, mohl nastat předčasný porod nebo jsem mohla donosit obě až do konce těhotenství i s uspaným miminkem.

Po akutním císařském řezu byla malá 5 týdnů v inkubátoru na Cipapu. Strávily jsme v nemocnici 2 měsíce, bylo výhodou že jsem mohla být na hostinském pokoji a docházet každé tři hodiny za malou. Odstříkat mléko odsávačkou, kterým jí pak přes sondu zavedenou přes pusu do žaludku krmili. Druhý týden v srpnu mi bylo řečeno, že budu přesunuta s malou na oddělení 12 (tam se staráte za dohledu sester o miminko sami). Radostí jsem ani nedojedla snídani, zabalila si věci a čekala až mi dovezou Terezku do boxu. Pak ji sestry dovezly v převozovém vozíčku pod průhledným víkem. Rozplakala jsem se a sestřička z JIPky taky. Po týdnu jsme byly zase přesunuty na jiný pokoj, ten jsem sdílela ještě se dvěma maminkami a jejich miminky – to už byla poslední štace na cestě k domovu. Po necelých třech týdnech si nás tatínek s dědečkem dojeli vyzvednout. Bylo to 1.září 2017

Já jsem v nemocnici prodělala zánět břicha. Zhnisala mi krev v břiše po císaři. Jedna sestra mi řekla, že si za to můžu sama, že jsem tlustá. A aby toho nebylo málo, tak psychická podpora byla – zajeďte si ke svému doktorovi. Ten byl vzdálený 70 km a já bolestí v podbřišku nemohla ani chodit, natož cestovat takovou dálku. Chirurgicky mi pak přes jizvu proplachovali břicho, takže místo toho, abych mohla být v pohodě s malou, tak jsem ještě řešila můj zdravotní problém.

Terezka je zdravá, jezdíme na kontroly do Neonatologické ambulance na Obilním trhu v Brně. Prozatím se vyvíjí i podle psycholožky dobře, odpovídá věku miminka tak, jak se měla narodit.

Někdy mám výčitky svědomí kvůli uspanému miminku. Ale zase si říkám, že by tady na světě jen trpěla. Operace hned po narození a další komplikace. Popláču si, podívám se na Terezku, pochovám ji, popusinkuju ji … a je líp.

S pozdravem Klára

Fotografie pořídila paní fotografka Veronika Kyliánová Borisová