Kdyby už uměl malý Tomášek psát, napsal by nám určitě podobný dopis o tom jak to všechno bylo.
Ahoj kamarádi,
jmenuji se Tomášek . Narodil jsem se předčasně ve 28. týdnu (29. 4. 2013) rodičům Janě a Tomášovi ve FNsP – Poruba. Mám také i bratříčka Vojtu, který mi neustále pomáhá. Nyní má 7 let a chodí do školy.
Přišel jsem na svět císařským řezem, otočen koncem pánevním (to zřejmě způsobilo, že jsem ani nedýchal a lékaři mě ve 2. minutě mého života museli resuscitovat).
Byl jsem odvezen na JIRPN, kde jsem byl v inkubátoru na přístrojích. Ve 4. dni mého života se mi opět přitížilo. Nastalo krvácení do obou komor mozku.
V 19. dni života mi byl zaveden Omaya rezervoár.
Po měsíci a deseti dnech jsem byl přeložen na stanici intermediární péče, kde jsem již pěkně papkal a mohl být i s rodiči, kteří za mnou denně docházeli.
Dne 16. 7. 2013 jsem podstoupil další operaci hlavičky, a to Endoskopická ventikulo 3 -cisternostomie, a poté, v srpnu 2013 jsem byl propuštěn na krátkou chvíli domů.
V tělíčku mám nyní přístroj na odvádění mozkomíšního moku včetně hadičky, která mi vede z hlavičky pod kůží až do žaludku a pomáhá mi odvádět škodlivé látky z těla.
Do domácího ošetřování je byl propuštěn 23. 7. 2013, a tím mi začaly pravidelné návštěvy lékařů (oční, ušní, neurologie, riziková poradna, neurochirurgie, rehabilitace, vyšetření BERA, logopedie, protetika).
Po propuštění z nemocnice jsem měl predikci hlavičky doprava, a tak jsem musel nosit helmičku.
Roku 2015 mi byla diagnostikována dětská mozková obrna (DMO). Pro zlepšení svého zdravotního stavu využívám cvičení Vojtovu metodu a Bobath koncept.
Prošel jsem si i aplikaci Botoxu do obou nohou.
V současné době vlastním speciální kočárek zn. Patron a vertikalizační stojan, který mne drží ve stoje a další kompenzační pomůcky, které potřebuji.
Plazím se po zemi pouze po pravé ručce, do které uchopím i hračku. Levá strana mého tělíčka mne vůbec neposlouchá. Nemohu ani sedět bez opory. Přes všechny obtíže, které mi život dal, jsem zvídavý, začínám spojovat dvě slova, poznávám zvířátka a napodobuji zvuky.
Nejvíce se mi líbí dinosauři.
Maminka s tatínkem se mnou ustavičně komunikují a denně cvičí, docházím na denní bázi do stacionáře v Ostravě-Porubě, kde se mnou hodné tety denně rehabilitují a celkově zlepšují mou motoriku a psychiku. Vývojově jsem na úrovni 12ti měsíčního dítěte.
Přesto pevně věřím že budu jednou sám pochodovat.
Děkuji mým rodičům za vše, co pro mne nyní dělají a jednou jim vše jistě oplatím.
Fotografie pořídila paní fotografka Marta Molek
