Vašík

C83A0463-d

Vašík je čtrnáctiletý chlapec s kombinovaným postižením po těžkém porodu. Je naprosto úžasný, veselý a komunikativní.

 

C83A9909cb-d

C83A0484-d

 

Jeho maminka nám napsala:

 

Přemýšlela jsem jak začít,co napsat, o našem příběhu o našem životě, o nás…… a při vzpomínkách na naše začátky se mi derou slzy do očí. Tedy náš příběh začal před čtrnácti lety, kdy jsem čekala své první dítě, celé těhotenství bylo naprosto v pořádku a já čekala, zdravé, donošené  miminko, jen porod začal komplikovaně a nezkušenou paní doktorkou, která si nevěděla rady, a proto musely přijít na řadu kleště. A od této chvíle se mi změnil život.

Nejdříve nás utěšovali, že syn bude jen opožděný, nebo s menší vadou, ale v půl roce z něho stále bylo ležící miminko s úsměvem a krásnýma očima. Začal sedmiletý kolotoč plný různých doktorů, rehabilitací, hipoterapií, léčitelů, masérů, vodoléčby… snad všeho co Vás napadne. Není věc, kterou bych se nesnažila vyzkoušet. Ale přes veškerou snahu a několikanásobné cvičení denně Vojtovou metodou, Vašík zůstal ležící.

I když za rok obdrží občanský průkaz, je stále to malé miminko, které se nedokáže posadit, chodit, mluvit. Ale jen vnímá mluvené slovo a svými výrazy nám dokáže naznačit co potřebuje. Nebudu zde vyjmenovávat vše, co nám je, jakou máme diagnózu, a jak těžký život je na vozíku. Jen vím, že po sedmi letech se mi narodila krásná, zdravá holčička Natálka. Po dalších sedmi letech nás manžel opustil. Zůstala jsem s dětmi sama, začátky byly opravdu krušné a nikomu bych je nepřála.

Ale nevzdali jsme to. Žijeme dál. Syn navštěvuje speciální školu, kde je spokojený. V létě jezdí na příměstský tábor. Chodíme plavat. Jezdíme na koncerty, muzikály. Navštěvujeme solnou jeskyni. Vašík je velice společenský. Asi jeden příklad za všechny – letos v létě jsme vyšli na Pravčickou bránu. Ano, byl to nadlidský výkon ho tam vytáhnout, ale stálo nám to za to být spolu a spolu vše prožít. Pán u vstupu nás pustil zdarma dále, jelikož se setkal poprvé, aby tam v těch to místech byl vozíčkář. Tak, i takto prožíváme dny…………….

Nyní také vím, že jsme rodina, i když neúplná, ale milující. A hlavně taková, která drží spolu. Natálka s Vašíkem jsou sourozenci, kteří se mají rádi a ani jeden na druhého nedá dopustit i když ve spoustě věcí mají omezené možnosti.

A já? …jako máma, už nevnímám všechny ty starosti „těžkosti“, co mi život s Vašíkem nachystal. Tak jako ostatní mámy na celém světě se starám o své bezbranné dítě. Vím, že mi nikdy neřekne to nejkrásnější slovo na světě „mami“. Ale jeho čistá, krásná dušička, upřímný úsměv a především velké krásné oči mě každý den nabíjí novou silou jít dál. Mezi svými dětmi nedělám rozdíly. Miluji je stejně, obejmu je, pohladím, když mají strach, spolu se smějeme, ale i brečíme. Oba potřebují lásku, zázemí, domov. Život se synem mi hodně vzal, ale myslím si, že mě o spoustu věcí dokázal obohatit. Naučil mě pokoře, trpělivosti, neřešit malichernosti…

Mohu říci jediné. Jsem šťastná, že JE. A věřím, že se  najde člověk, se kterým opět utvoříme úplnou rodinu a přijme nás takové jací jsme, bez rozdílu. Mám ještě jedno přání od života – zažít znovu pocit nosit nový život pod srdcem….

 „Každý jsme Anděl s jedním křídlem………….abychom vzlétli musíme se obejmout“ (Luciano De Crescenzo)

 

 

Fotografie pořídila Kateřina Zvolánková.

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k