Veronika

Ozvala se nám před týdnem maminka malé Verunky, že jejich příběh nebyl doposud publikován. Fotografie byly pořízeny v loňském létě, v době, kdy projekt už fungoval pouze částečně a uvažovalo se o jeho zrušení, takže šlo o jedno z v té době posledních domluvených focení. I když jsme převzali pěkně vedenou a tabulkovanou agendu, kterou jsme celou prozkoumali a protřídili jak jen to šlo,  přeci jen se nám tento dokončený/nedokončený článek nepodařilo odhalit a byla by to velká škoda, protože  my věříme a doufáme, že celý tento příběh extrémně nedonošeného děvčátka má před sebou už jen ty veselé kapitoly.

Děkujeme Verunčině mamince  za spolupráci a doplnění příběhu o aktuální informace.

A teď se již můžete začíst do dnešního článku, který doufáme, že svým koncem prozáří chladný a deštivý čtvrtek.

 

Naše Verunka se narodila 26. 12. 2015 ve 26+4tt s mírami 940 g a 35 cm z důvodu zánětu, který mě zcela otevřel a já do 20 hodin od prvního tvrdnutí břicha porodila spontánně. Byl to fofr! Verunka i přesto, že neproběhla maturace (dvoudenní kortikoidní kúra) byla na plicní ventilaci jen pár hodin a poté to zvládala již s pomocí DUOPAPu a posléze CPAPu.

Mlíčko jsme trávili ihned, já mléko i darovala, ale po první proběhlé infekci jsem o něj stresem přišla. Když jsme kolem dvou kil měli slíbeno domů, protože malá krásně pila z láhve a držela si teplotu bez výhřevné podložky, vrátila se mi princezna na JIP, protože jako celé oddělení dostala rýmu. Do rána se mi na láhvi zadýchávala, až mi ráno dvakrát houkala apnoe podložka :-(. Když ji připojili k pulzáku, ihned s ní běželi na JIP, kde se vrátila na CPAP. Po pěti dnech odpočinku se mi vrátila již bez kyslíku a druhý den mi ji opět přendali do postýlky, pro změnu jsem musela odejít já, která zde také chytla zánět dutin! Na princeznu jsme si denně volali a byla jsem ráda, že je tam hlídána s tou rýmou, která se nás držela téměř měsíc. 29.2.2016 (po 67 dnech) jsme si pro princeznu jeli! Ještě jsme dva týdny odsávali nosík a já probděla celé noci u postýlky a očima hypnotizovala blikání podložky NANNY. Nastal nám koloběh po doktorech, každý týden alespoň dvakrát. Když jsme na začátku dubna měli kontrolní UTZ mozku a ledvin, čekal nás další šok. Mozek a ledviny v pořádku, ale pod ledvinou veliká koule neznámého původu a v ní další, menší. Vystřídala se tam na nás celá nemocnice, malou mi vzali a já jela domů balit. Ráno na magnetickou rezonanci a pan primář konzultoval výsledky s motolskými onkology. Nejhorších 14 dní mého života, čekání na operaci a malá měla den ode dne větší problémy s papáním – nejedla, zvracela, kroutila se, plakala. Vážili jsme pleny, kolik vyčůrá, jestli „to“ tam už náhodou netlačí na močák. 22. 4. 2015 nám berušku ráno operovali v motolské nemocnici, naštěstí šlo „pouze“ o cystu na vaječníku, která ale svou mohutností přetočila vejcovod o 360° do druhé poloviny břicha. Cystu odsáli, vejcovod narovnali, vaječník „vyspravili“. Jizvu máme sice velkou, ale krásně provedenou. Po návratu z nemocnice (aby toho nebylo málo) měla malá 39° C horečky, ráno odjezd na Neonatologii do ČB – opět infekce. Naštěstí antibiotika zabrala a na začátku května jsme odjeli domů. Nyní jsme už zcela zahojení, užíváme si a jsme šťastní!

Stále se točíme v koloběhu lékařů, na kontroly docházíme na plicní, neurologii, oční, rehabilitaci a z důvodu cysty na dětskou gynekologii do Motola. Ještě nás čeká ušní, ale pozoruji, že naše „Keliška“ slyší až za roh :D. Přes extrémní nezralost jsme vše zvládli bez následků!

Každopádně si myslím, že narození nedonošeňátka ženu značně poznamená. Já osobně bojuji s přehnanou citlivostí na hygienu a „terorizuji“ tím sebe a bohužel i své okolí, které musí mít velkou míru trpělivosti, aby mé nároky tolerovalo.

Život „miminka do dlaně“ je těžce vybojován, rodiče (hlavně tedy matka) si projdou utrpením a nejistými prognózami, vyslechnou si z řad lékařů řadu možných následků a omezení. Při pobytu v nemocnicích a návštěvách jipkových pracovišť zažijí tolik osudů, že je úzkostnost a přehnaná péče pochopitelná. Zatím si neumím představit, že si mé dítě bude hrát na veřejném pískovišti, olizovat madla v MHD nebo lézt po podlaze u lékaře, ale věřím, že i toto zvládneme a já se alespoň trochu uklidním.

Všem maminkám nedonošenečků přeji především hodně sil, partnerské opory a jejich malým velkým hrdinům a hrdinkám hladký průběh „dorůstání“, žádné komplikace a hlavně VĚŘTE!!!

Doplnění příběhu po téměř 10 měsících:

Nyní je Verunce 16 měsíců biologicky / 13  měsíců korigovaně, váží asi 9 kilogramů a měří necelých 80 cm. Přes třičtvrtě roku již neužívá žádné speciální léky, většina specialistů ji již vyřadilo z pravidelných kontrol. Z Verunky je krásná, zdravá, velice šikovná a spokojená holčička. Vše krásně dohání – začíná chodit bez opory, neustále něco povídá, opakuje gesta, vyhraje si sama s hračkami apod. 
Jsme na ní všichni moc pyšní a nikdy ji nepřestanu obdivovat za to, co vše na začátku svého života zvládla. Byla, je a bude pro mě navždy tou největší hrdinkou a bojovnicí.
V neposlední řadě bych chtěla poděkovat celému týmu českobudějovické neonatologie, která měla na úspěšném boji Verunky nemalý podíl. 
Přála bych všem rodinám, které si nyní procházejí stejnou životní situací jako my před rokem a čtvrt, aby jejich příběh dopadl stejně šťastně, jako ten náš. Ať jsou Vaši kulíšci hlavně zdraví a mají hodně síly do života a vy, rodiče, věřte a oni Vás překvapí.“

 

Fotografie pořídila v srpnu 2016 Klára Kubartová

 

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k