Veronika

Vše začalo, když jsme s bývalým manželem plánovali založit rodinu. Zjistili jsme, že je manžel neplodný, a protože jsme to nechtěli vzdát, zkusili jsme umělé oplodnění. Měli jsme štěstí a na třetí pokus to vyšlo. Z důvodu zdravotních komplikací jsem porodila již v 31. týdnu. Narodil se malý Vojtíšek, který byl převezen do inkubátoru. Naše štěstí skončilo, když po týdnu Vojtíšek svůj boj o život prohrál…

Už jsem ani nedoufala, že bych ještě někdy mohla mít děti. Byla jsem z důvodů zdravotních komplikací pod drobnohledem doktorů a při jedné kontrole, kdy jsem měla bolesti a obávala jsem se, že se opět projevily problémy s děložním čípkem, mi paní doktorka sdělila, že jsem těhotná… Byl to pro mě zázrak, měla jsem velkou radost!

I přes kontroly a všechny pozorování se u mě objevily opět komplikace, musela jsem v 21. týdnu zůstat v nemocnici, abych miminko udržela co nejdéle ve svém těle… I přes snahu a péči jsem předčasně ve 26. týdnu porodila holčičku Verunku. Dala jsem ji jméno Veronika, protože Veronika znamená „VÍTĚZSTVÍ“.  

Verunka se narodila ve 26+1 tt, měřila 31 cm a vážila 730 g. Narodila se předčasně, ale zdravá.

Putovala do inkubátoru. Vše vypadalo skvěle, doktoři říkali, že jen přibrat a že tak za dva měsíce bychom mohly domů.

Verunce ale v nemocnici prasklo střevo, a bohužel, doktoři to nepoznali, protože v té době ještě nebyli vybaveni přístrojem (teď už ho mají), kterým by zjistili, co se stalo, jen viděli, že tam něco je, ale mysleli že nějaký výrůstek u játra.

Léčili Verunku antibiotiky a vždy se to na chvíli zklidnilo a pak zase zhoršilo…

Po třech týdnech, kdy se z Verunky stával šedý nafouklý balónek, zjistili těžkou otravu. Do Brna přijela za vteřinu dvanáct.

Verunka je obrovská bojovnice a zvládla všechny operace. Doteď má na ně památku v podobě velkých jizev.

Měla stomii, při tom prodělala několik operací očí, bez úspěchu. Retinopatie předčasně narozených dětí.

Dodnes slyším jak mi říkali, aby neplakala, jinak se utrhne sítnice.

Utrhly se, obě…

Chtěla bych vidět dospělého, který by měl za sebou operaci střev, a ještě by se usmíval. Natož takové malé kuřátko, aby neplakalo.

Každopádně jsem si Verunku po půl roce, 25. července 2008 odvážela z Brna „jen“ slepou.

Po půl roce přišla další rána, diagnostikovali Verunce epilepsii a dětskou mozkovou obrnu.

Na JIPce jsme byly skoro jako doma, všelijaké streptokoky, virózy, znamenaly hrůzu. Bylo to hrozné.

Když byly Verunce 4 roky, tak se stabilizovala a začala navštěvovat rehabilitační stacionář na Nivách ve Zlíně. Navštěvuje ho dodnes. Tety jsou tam úžasné, je tam rehabilitace, kterou Verunka nutně potřebuje, hipoterapie, plavání, muzikoterapie, bazální stimulace, snoezelen, škola a spousta různých aktivit.  Verunka má za sebou první třídu. Po prázdninách půjde do druhé třídy.

Je moc šikovná a statečná, má za sebou operaci achilovek, operaci očí, operaci obou kyčlí aj.

Teď je devítiletá Verunka už asi tři roky bez epilepsie, krásně lozí a snaží se s pomocí chodit. Samozřejmě, že jsou to maličké krůčky, které ale pro mě znamenají naději. Podle vyšetření odpovídá Verunka osmnáctiměsíčnímu dítěti.

Verunka je obrovský mazlík, smíšek, sluníčko, které dodává energii. Je fantasticky úžasná. Jsem hrdá maminka, že mám tak nádhernou dceru.

Bohužel, slepota je velký zádrhel ve vývoji a v rozvoji dítěte, bez pomoci se nenají, neobleče, ani nikam nedostane. Ale nepřestávám věřit. Věřím, že nás čeká ještě spousta zázraků.

Jedním ze zázraků mého života je narození úžasného zdravého syna Vítka.  Vítek mi ukázal, jak vypadá mateřství, jaké to je si přivést domů miminko, jaké je to kojit, jaké to je, když vás vidí, jaké to je, když začnou první slůvka, první krůčky… zkrátka mi ukázal jaké to je, mít zdravé dítě.

Vítek Verunku miluje a Verunka jeho … jsou štěstím a sluncem mého života.  

Verunce od jejího roku a půl dělá každodenní společnost fenka zlatého retrívra jménem Lucky. Holky jsou obě stejně staré: Verunka se narodila v únoru a Lucky v březnu 2008.

Máme nového tatínka, který je pro nás všechny důležitý, pomáhá nám ukázat, jak je nádherné být rodina a hezky se k sobě chovat.

 

Fotografie pořídila paní fotografkaSimona Bláhová,

kterou můžete společně s Verunkou a její rodinou vidět na videu z fotoseance, které prolíná četba zkrácené verze tohoto příběhu.

 

Video vzniklo ve studiu TNGR. Komentář čte paní Júlia Kamhalová.

Marta27.8.2017 - 23:39

nádherný dokument, Verunka je velká bojovnice a maminka Lenka je úžasná a silná žena a maminka

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k