Viktorie

Rodiče Viktorky nám napsali:

Viktorka se rozhodla přijít na svět ze dne na den. Narodila se ve 24+2 tt s porodní váhou 590 g akutním císařem. Pár týdnů byla zaintubovaná, než zvládla plně přejít na CPAP. Potřebovala několik transfuzí krve, musela na operaci se srdíčkem a nevyhnul se jí ani operativní zákrok s očima. To však nebylo nic ve srovnání s tím, co vážného se jí přihodilo krátce po narození – krvácení do mozku 4. stupně. 

Byl to pro nás jako pro rodiče jeden z nejhorších dní v životě. Nevěděli jsme, co bude dál, zda to zvládne a zda bude mít nějaké následky. Ale každý den jsme se modlili a věřili, že si svůj krásný život vybojuje. Vždyť si proto i vybrala své jméno, které znamená vítězství. Po dlouhých 95 dnech strávených na JIRP a IMP jsme si naši dvoukilovou holčičku mohli symbolicky na Vánoce odvézt domů a plně si užívat společného rodinného života. Začátky doma však nebyly vůbec snadné. Několikrát nám přestala dýchat a jednu dobu i špatně prospívala. Ve dne v noci byla pro jistotu připojená na saturační přístroj a kyslíkovou láhev jsme měli neustále v pohotovosti. Po nějaké době se naštěstí situace uklidnila. Viktorka začala celkem hezky prospívat a doháněla i ostatní malé kamarády z porodnice. V září 2019 oslavila své první narozeniny a tady začíná druhá část našeho příběhu.

Po roce intenzivního cvičení Vojtovy metody přišla další rána v podobě diagnózy dětské mozkové obrny. Možná jako následek zmíněného krvácení, možná jako následek dlouhého několikaminutového oživování bezprostředně po narození, možná souhra obojího. Těžko říct. 

I když má Viktorka už víc než rok, je pro nás každý den boj, ať už s jídlem, spaním nebo cvičením. Zatím se neplazí, neleze po čtyřech, sama nesedí a na bříšku dlouho nevydrží. Oba s manželem pracujeme, abychom Viktorce mohli zaplatit nejlepší neurorehabilitace, které by jí pomohly v lepším pohybu. Každý den cvičíme vojtovku, bobath koncept, provádíme bazální stimulaci, chodíme na muzikoterapii, canisterapii, metodu PlayWisely, zúčastnili jsme se týdenní intenzivní hipoterapie, čeká nás pobyt v dětské léčebně pohybového aparátu a neustále hledáme další a další možnosti. Pravidelně k nám chodí paní z rané péče, která pracuje s Viktorkou nejen na zlepšení její jemné a hrubé motoriky, ale zapůjčuje nám také hračky pro zrakovou stimulaci, jelikož má Viktorka opožděný i zrakový vývoj. Někdy je to pro nás nesmírně vyčerpávající, ale její úsměv a odhodlání jsou pro nás hnacím motorem. Uděláme pro ni vše, co je v našich silách, aby se jednou mohla postavit na vlastní nohy. Je pro nás vším a je taková, jaká být má.

Zveřejnění našeho příběhu je pro nás určitý způsob, jak se se situací více vyrovnat a dát vědět našemu okolí, s čím se potýkáme. Je pro nás hodně těžké každému vysvětlovat, proč Viktorka nedělá věci jako ostatní děti v jejím věku (byť i v tom korigovaném) a pokaždé nás takové dotazy hodně zasáhnou. Nechceme, aby ji lidi litovali, naopak chceme, aby ji přijali takovou, jaká je. Také bychom chtěli být motivací pro ostatní rodiče, které mají dítě s nějakým postižením, že v tom nejsou sami, tak jako jsme i my z vašich příběhů brali sílu a inspiraci.

Každé dítě je zázrak a přišlo na svět, aby nás něco naučilo. A každé dítě je tak silné, jak silná je víra jeho rodičů.

 

Rodiče Viktorky

 

Fotografie pořídila paní fotografka Simona Bláhová ze Zlína.

Your email is never published or shared. Required fields are marked *

*

*

F a c e b o o k