Amálčin příběh nám poslala její maminka:
Náš příběh začal, v říjnu 2014, kdy jsme se tehdy ještě s přítelem, dnes už s manželem Tomášem rozhodli mít miminko. Už předem jsme věděli, že to pro nás nebude vůbec jednoduché. Manžel totiž prodělal rakovinu, kvůli náročné léčbě mu bylo doporučeno, aby si nechal zamrazit spermie. Ještě že tak udělal, po všech vyšetřeních v centru asistované reprodukce a po injekcích s hormony konečně nastal den, ten nejdůležitější. Byla mi odebrána vajíčka a následně oplodněna … druhý den jsme si měli zavolat do laboratoře abychom zjistili jak si naše „miminka“ vedou. Druhý den bylo vše v pořádku. Ovšem další den už jsme dobré zprávy neslyšeli. Z 5 oplozených vajíček už byla pouze dvě a z nich jen jedno vypadalo použitelně. Další den mi volali z centra asistované reprodukce u Apolináře, že jedno „miminko“ na nás čeká. Jeli jsme k Apolináři na vrácení vajíčka zpět do dělohy. Vajíčko se uhnízdilo a my jsme se těšili na ty nejkrásnější Vánoce protože termín porodu byl 27.12.2015. Celé těhotenství probíhalo v naprostém pořádku. Až do rána 6.10.2015 – byla jsem v týdnu 29+0, probudila jsem se a zjistila jsem, že mi nejspíše praskla plodová voda. Jeli jsme ihned k mému gynekologovi, který mě se slovy že jde o obyčejný výtok, poslal domů. Odpoledne jsme pro jistotu jeli do porodnice, kde udělali monitor a opět nás poslali domů. Večer už jsme to s manželem nevydrželi a vydali se na cestu do porodnice znovu. Vyšetření udělali znovu a po příchodu paní lékařky jsme se dozvěděli že jde vážně o plodovou vodu. Potom začal blázinec, byla jsem přijata na rizikové oddělení, začali mi podávat antibiotika a kortikoidy na vyzrání plic miminka. I přes úžasnou péči lékařů a sestřiček se o 4 dny později (11.10.2015) už Amálka drala na svět. Přišla na svět ve 29+4 tt, vážila 1340 g a měřila 39 cm. Dýchací podporu cpapík měla pouze 48 hodin, od té doby dýchala úplně sama. Krom běžné novorozenecké žloutenky a poklesu váhy na 1200 g neměla žádné komplikace. V inkubátoru a poté na vyhřívané postýlce si Amálka polebedila 7 týdnů. Jediné trápení, které jsme měli, bylo nepřibírání na váze. Ale díky bezkonkurenčnímu týmu na neonatologii u Apolináře jsme všechny neduhy porazili. Díky sestřičkám a skvělým maminkám, se kterými jsme se na oddělení sešli, ty dva měsíce co byla Amálka v porodnici utekly jako voda. Amálku jsme si domů nesli s váhou 2200 g. Jediná památka, která nám asi zůstane, je hemangiom na čelíčku. Léčili jsme ho propranololem, nyní mažeme propragelem. Dojíždíme do Motola na kontroly. Myslím si, že je to to nejmenší, Amálka nám už od prvních okamžiků, kdy byla jako mikrominiaturní buňka v Petriho misce dokazuje, že je to naše bojovnice, která nic nevzdává. Nyní je jí 15měsíců, je naprosto zdravá a velice šikovná.
Dnes by nikdo nepoznal, že se narodila o 11 týdnů dříve. A také je to pěkná dračice, určitě ji v životě nic neporazí :).
Fotografie pro Dotek světla nafotila Veronika Adamová – Adver
