Jsem maminka šestiletého chlapečka Hynka, který se před třemi lety podruhé narodil.
Bylo 4. 7. 2014, kdy jsem s rodinou byla pozvána na grilování ke známé. Bylo krásně a teplo.
Děti se cachtají v bazénu a je to velká legrace. Já s kamarádkou sedíme u bazénu a manžel s kamarádem připravují gril. Děti jdou ven z bazénu a začínáme grilovat. Pro děti je to dlouhé, a tak jdou na trampolínu. Kamarád je tam zavřel a vrátil se k nám. Za nějakou dobu se vrátila dcera a dcera kamarádů, ale už bez našeho Hynka. Když jsem se jich zeptala, kde je, tak mi dcera odpověděla, že si šel hrát do baráku. Sám si trampolínu otevřel a odešel.
Poslala jsem tam manžela, aby se podíval. Přišlo mi to divné, protože by musel projít kolem nás. Manžel utíkal do domu, ale tam Hynek nebyl. Začalo pátrání po Hynečkovi. Okamžitě mě napadl bazén. Běžela jsem tam, ale na bazénu byla natažená plachta, kterou tam kamarád dal po koupání dětí. Plachtu jsem odtáhla a Hyneček na mě vyplaval, ale bohužel hlavičkou dolů. Okamžitě jsem skočila do bazénu a Hynečka jsem vytáhla. Pak začal boj o život. Kamarádka a já jsem resuscitovaly a kluci každý zvlášť volal o pomoc. Po nějaké době byla na místě sanita a na cestě vrtulník…
Hrozně špatně se na toto vzpomíná.
Nám se nepovedlo Hynka vrátit, a tak jsem propadla velké panice. Nikdy nezapomenu na pí-pí-pí-pí, které jsem slyšela po zásahu lékařů. Povedlo se jim to. Byl letecky transportován do Motolské nemocnice. Mě za ním nepustili a nikdo nám toho moc ani neřekl. Byla to pro mě ta nejhorší noc.
Druhý den jsem za Hynečkem mohla až v 10 hodin dopoledne. Byl to hrozný pohled, ale byla jsem šťastná, že žije. Bohužel kvůli nedostatku kyslíku byl mozek hodně poškozen. To bylo něco strašného, toto slyšet. Nikdo nám nic neřekl, jen že už se nemusí nikdy probudit. Byl samá hadička, byl to bezmocný pohled.
Měla jsem krásné šťastné a zdravé dítě. Teď je všechno bohužel jinak. Stačila minuta a celý život se nám otočil o 360 stupňů. Začal nám boj o přežití a návrat do života. Jediné plus bylo, že se mu to stalo ve velmi malém věku a že mozek si to všechno může přebrat a převzít někam jinam. V umělém spánku byl Hyneček 14 dní. Protože se během resuscitace pozvracel a vše vdechnul, musela se plíce zregenerovat. Byl převezen na JIP a já jsem už s Hynečkem mohla být celý den, a hlavně večer a pořád. A od té doby jsme stále jen spolu.
Opravdu se podruhé narodil, ale bohužel přišel úplně o všechno. O možnost pohybu i o kousací a sací reflex. Ze začátku nám jedl pusinkou, ale protože špatně polykal a jídlo vdechoval, byl mu zaveden peg, což je sonda do bříška. Trápí ho velké křeče a spasmus celého těla.
Začal nám boj o návrat do reálného života. Šance, že to bude kluk jako dřív, je ale velká.
Po třech letech rehabilitace je Hyneček plně při vědomí. Mentálně odpovídá svému věku, ale nemluví. Bohužel pohyb se mu zatím moc nevrátil, je plně ležící. Stravu přijímá sondou do bříška.
Ale šance je tam stále velká a my věříme, že to dotáhne daleko, když bude poctivě a pravidelně rehabilitovat.
Já jsem jako maminka šťastná, že se mi probudil a je tu. Že ví, kdo jsem, kde je a co je děje. Miluje pohádky a hudbu. Hodně věcí mu naštěstí zůstalo… Milujeme ho a budeme se snažit, aby to dotáhl co nejdál.
Fotografie pořídila paní fotografka Pavla Slezáková.
Více o Hynkově příběhu můžete najít zde
