Příběh „autíka“ Jonáška nám poslala jeho maminka.
Jonášek je benjamínek naší rodiny, narodil se 13.11.2010, jeho sestry z mé strany už jsou dospělé a sestře z tatínkovy strany je 14 let. Jonášek byl společenské a veselé miminko, měl velmi rád cestování, do roku a půl byl normální dítě, jen měl více rád hudbu. Po očkování MMR vakcínou v 18. měsících se změnil, bohužel čučel do prázdna a ječel. Trvalo asi další rok a půl, než začal vnímat. Ve dvou letech mu byl diagnostikován dětský autismus.
Jonášek je úžasný a my s manželem ho milujeme takového, jaký je. Má rád společnost, i když mu trvalo, než pochopil, že musí čekat třeba na hranolky v rychlém občerstvení. Tím, že Jonášek je společenský, zvládá dětské koutky, restaurace, nevadí mu lidi . . . tedy jen výjimečně. Většinou má s sebou osobní asistentku, aby si s ním hrála. Jezdíme na terapie a do centra učení, kde má výbornou lektorku. Jonášek nemluví, sice mu občas ulítne slovíčko, ale zatím bez významu, má i plenky, ale to nám nevadí a zatím na něj netlačíme.
Jonášek má rád dospělé lidi i děti, což je někdy bohužel problém. Ne, že by jim ubližoval, ale neumí se vůbec bránit či ohradit, když něco nechce nebo se mu něco nelíbí. Před cizími se neumí ozvat. Jistěže jako každý autík má své dobré dny a dny špatné. Bohužel rok 2016 byl pro Jonáška velmi těžký. Těsně před koncem roku 2015 mu odešel jeho psí kamarád a v dubnu se odstěhovala sestra Adéla, moje mladší dcera. Po ztrátách svých blízkých bytostí byl ve velkém stresu a zvyšovaly se afekty. V září měl nastoupit do speciální školy v Merklíně, a to už vůbec nezvládal. Z toho důvodu jsme se rozhodli, že se bude zatím vzdělávat doma, aby se nedostával do stresu. Hledali jsme vhodné terapie, na kterých bychom mohli být s ním. Chodíme 2x v týdnu do centra učení a zatím 1x týdně k terapeutce na Aba terapii.
Fotografie pořídila paní fotografka Jana Kozová
