Kájík – je rok a půl starý chlapeček, který se narodil 29+6tt s porodní váhou 1240 g. Začátky života rozhodně neměl lehké. Ale vše zvládá na jedničku – je to prostě veliký bojovník.
Jeho maminka nám napsala:
Příběh našeho Kájika začal v listopadu roku 2011, kdy jsme s přítelem zjistili, že už nebudeme dva, ale tři. Měli jsme ohromnou radost, protože miminko jsme plánovali.
Celé těhotenství probíhalo v pořádku, výsledky veškerých vyšetření dopadly dobře. Ale najednou se to z ničeho nic jako na houpačce zhouplo a tak to všechno začalo.
14. května celou noc mě velice píchalo pod žebry a hrozně mě boleli záda, byla jsem v těhotenském týdnu 29 + 4. Říkala jsem si, že to jsou jen křížové bolesti, proseděla jsem více jak půl noci ve sprchovém koutu a hřála záda horkou vodou, byla to úleva. No a druhý den bylo vše jako před tím, bolest zad byla pryč. Jenže to vydrželo pouze den, ale v noci 16. května, už mi bolestí tekly slzy, tak přítel zavelel a okamžitě mě odvezl do nemocnice. Tak nějak na mě divně koukali, že jedu na pohotovost, když mě jen píchá pod žebry, udělali mi vyšetření, přidělili lůžko, prý si mě tam tedy pro jistotu nechají. Přítel odjel domů. Pak přišel doktor, že má výsledky a že pojedu do Ústí nad Labem do nemocnice, tam že je přímo oddělení pro rizikové těhotenství, více informací mi neposkytl. Stále jsem si říkala, že vše bude v pořádku, že je to jen pro jistotu.
Po příjezdu do Ústecké nemocnice, jsme ležela na příjmu asi dvě hodiny, střídali se u mě doktoři a nakonec mi sdělili, že se musí ukončit těhotenství z důvodu HELLP SYNDROMU. Byl to těhotenský týden 29 + 6. Toto sdělení bylo pro mě šokující, s pláčem jsem to volala příteli a ten byl z toho také dost špatný. Pak už si jen pamatuji, jak jsem ležela na operačním sále a byla mi hrozná zima. Chodili kolem mě sestřičky a doktoři, občas se mě někdo zeptat, jaké pohlaví čekáme a zda je to mé první těhotenství a že prý vše dobře dopadne.
Probudila jsem se na oddělení JIP, sestřička mi sdělila, že se nám narodil chlapeček s váhou 1240g a měřil 38cm, poslední informace byla pro mě nejdůležitější, je v pořádku na dětském oddělení JIP. V průběhu dne mě navštívila i paní doktorka, která se starala o našeho maličkého Káju, aby mi znovu oznámila, že je vše v pořádku.
Druhý den jsem se šla s přítelem na našeho drobečka podívat, byl tak maličký, ale krásný. Jezdili jsme s přítelem za Kájíčkem každý den, vozili jsme mu mlíčko a také jsme klokánkovali, byl to úžasný pocit, mít u sebe toho broučka. Začátky byli velice těžké, ale Kájik je velký bojovník a s pomocí výborného personálu Ústecké nemocnice, to všechno zvládl. 1. června byl přesunut na intermediální pokoj a 28. června jsme šli společně domů.
Dneska je Kájikovi 10 měsíců, podle korigovaného věku sedm a půl měsíce. Všechno krásně dohání a pomalu maže tu dobu, o kterou se narodil dříve. Je to veliký šikula a hlavně náš miláček.
(než došlo k samotnému focení, tak Kájík povyrostl a je mu už více než rok. Ale je vidět, že je to moc šikovný klučina, který zvládá všechno na jedničku)
Fotografie pořídila Kateřina Kohoutová.
