Martinka

Martinka je holčička, která má rok a kousek a která se narodila ve 24tt s porodní váhou 610 g. Má za sebou hodně těžký start do života. Ale je to tak úžasná malá -velká bojovnice, že jeden nestačí žasnout a smeknout, jak se se vším pere. Je to strašně krásná a šikovná slečna…

Její maminka nám napsala:

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak

moc je důležité vybrat jméno pro miminko…

Moje těhotenství probíhalo celkem v pořádku až do 30. 5. 2011, kdy jsem byla ve 24.tt a 2 dny. Tehdy jsem myslela, že je to zase zácpa, která mě trápila celé těhotenství. Ale když jsem začala krvácet, vyrazili jsme k Apolináři. Koho by napadlo, když jsem říkala manželovi, ať se nebojí, že za pár dní budu doma, že pojedu bohužel sama bez naší holčičky.

Porod se snažili zastavit, ale jelikož jsem měla těžký zánět plodových obalů, moc to nešlo a ve 22:17 se koncem pánevním narodila Martinka. Dávali ji jen 20% na přežití a řekli nám, ať se radši připravíme na nejhorší, jelikož se narodila s těžkou sepsí. Vážila 610 g a měřila pouhých 29 cm, ihned po porodu ji zaintubovali a odvezli na JIRP. Ještě večer ji viděl manžel a jediné co řekl, že je strašně malinká… Mě odvezli na JIP  a celou noc jsem jen koukala do stropu a necítila nic, jen strašné prázdno…

Druhý den ráno jsem poprvé naši holčičku viděla, toho malého staženého králíčka, jak je napojená na všechny přístroje a snaží se žít, byl to ten nejhorší den v mém životě, museli mě odvést na vzduch a tam mi dr. řekl, že statečně bojuje a že všichni věří, že to zvládne, a tak začal náš boj o život … Tehdy se nás i sestřička zeptala, jestli víme, že v překladu znamená jméno Martina bojovnice a to ta naše opravdu je.

V nemocnici strávila 87 dní, tato doba byla pro naše životy ta nejhorší (to když nám sdělovali další a další diagnózy a problémy, co naše holčička má), ale také ta nejkrásnější (když jsme si ji poprvé mohli pohladit, pochovat a vidět, jak je den ode dne silnější).

24. 8. 2011 nás s váhou 2510 g a délkou 43 cm pustili domůůů. Jezdíme na běžné kontroly jako oční, neurologii, neonatologie, rhb, psychologii, navíc na genetiku, protože jsme nosiči cystické fibrozy. Ale hlavně na UZ hlavičky, zůstaly nám totiž po krvácení zvětšené mozkové komory a subarachnoideální prostory. Dlouho se to drželo celkem nastejno, ale v dubnu 2012 se komůrky zvětšily a na CT nám potvrdili čtyřkomorový hydrocefalus… Nastaly nové kontroly na neurochirurgii. Doktorka nám řekla, že zatím nemá žádné neurologické problémy, tak ji musíme hlídat a doufat, že se vyhneme V-P shuntu. Jelikož ji už 7. den extubovali a  bohužel pro tak malé miminko nejsou nostrilky, poranil se jí nosík. Pan primář vymyslel cpap přes dudlíček, a tím nás zachránil od zpětné intubace, prý jsme byli první v ČR. J Sice nám zůstal zdeformovaný nosík, ale naštěstí se to celkem srovnalo, a když bude naše princezna chtít, v budoucnu má nárok na plastiku.

Teď je nám korigovaný rok a vypadá to, že

nejhorší už máme snad za sebou…Máme už 70 cm a 7,8 kg, Martinka je sice trošku pomalejší, ale po neurologické stránce vše skvěle dohání, leze jako drak, stoupá si u nábytku a ťape za ruce. Překvapuje nás stále novými slovíčky a dovednostmi a hlavně rozdává všude kolem smích a radost…

Pořád nad námi sice visí mrak, že nebude vše, jak má být, ale Martinka nám stále dokazuje a učí nás, že když je vůle a víra, tak se všechno zvládne. Je to náš poklad a malý zázrak a tak se k ní i všichni chováme a učíme se od ní, jak si život užívat…

Tímto chceme i poděkovat

celému kolektivu porodnice a neonatologie v porodnici u Apolináře,

personálu KDDL, které nás převzalo do péče

a hlavně všem, kteří nám drží palce a podporují nás …

.

.

.

Fotografie pořídila Kristina Drahošová.

Fotky z domácího archivu:

Martinka s tatínkem

Martinka s maminkou (7 dní, 500g)