Natálka je krásná usměvavá čtyřletá holčička trpící DMO – kvadruspasmem, epilepsií, těžkou mentální retardací.
Bohužel, svůj příchod na svět měla opravdu těžký, přitom to všechno tak krásně začalo. Měla jsem bezproblémové těhotenství, s manželem jsme se na ni moc těšili, jenže se jí na svět moc nechtělo (asi věděla, co ji čeká). Musela jsem jít na vyvolání porodu, kde jsem bohužel narazila na hroznou porodní asistentku, doktora a neštěstí bylo na světě. Natálku museli oživovat, první tři týdny svého života místo mé náruče byla v nemocnici. Nikdo nevěděl, jak to s ní bude. Ty tři týdny byly nejhorší v našem životě, ta nejistota, to čekání. Ještě teď brečím, když si na to vzpomenu. Pak jsme si ji konečně mohli vzít domů, po zdravotní stránce byla úplně v pořádku, po stránce psychomotorické vůbec.
Nastaly nám těžké časy. Natálka byla hodně uplakaná, neuměla sát, když jsme do ní konečně dostali mlíčko, tak všechno vyzvracela. Ale nevzdávali jsme to a v dnešní době dokáže Natálka pít z lahve nebo hrníčku, lžičkou a rozmixovaně sní všechno jídlo. A to jí v nemocnici chtěli tenkrát dát PEG.
Kromě toho nám začal nekonečný kolotoč rehabilitací, cvičení. Není snad nic, co bychom nezkusili – Vojtovku, Bobatha, synergickou reflexní terapii, hipoterapii, cannisterapii, plavání, lázně atd. Ze začátku to bylo o to těžší, že u toho strašně plakala. V dnešní době jí to už nevadí a při cvičení se směje.
První dva roky byly asi nejtěžší, protože jsme nevěděli co bude dál a pořád doufali ve zlepšení. Teď už se s tím člověk, nedá se říct smířil, protože s tím, že máte nemocné dítě se nikdy nesmíříte, ale už jsme vše přijali tak, jak to je. Natálka je krásná, usměvavá, spokojená holčička. V rehabilitacích stále pokračujeme, protože je to pro ni důležité. Nyní chodí do speciální školky, kde je moc spokojená. Doma má malého desetiměsíčního brášku, který jí teda zatím zlobí, tahá ji za vlásky, ale věřím, že časem jí bude ochraňovat a bude to její velký bráška.
A ještě bychom jí chtěli pořídit malou sestřičku.
S Natálkou se nám život hodně změnil. Ale díky ní jsme pochopili spoustu věcí, co je v životě nejdůležitější a co nás dělá silnějšími.
Natálčina maminka
Fotografie pořídila Markéta Rozsívalová/Peggy Cotton
