Sárinka

Sárinka je rok a kousek stará  holčička s Downovým syndromem. Je to úplné zlatíčko! V její přítomnosti se nejde neusmívat. Narodila se s porodní váhou 1700g a nemocným srdíčkem. Když jí byl rok, musela podstoupit operaci. Ale

vše zvládá společně se svou rodinou na jedničku. Je opravdovým sluníčkem…

Její maminka nám napsala:

Na svět přišla 20.5.2011 ve 36tt. Venku bylo teplo, až dusno a já jsem cítila, že něco není vpořádku. Chtěla jsem mít raději jistotu a tak jsem zavolala příteli, který skončil dřív v práci a jeli jsme k večeru na kontrolu do FN na Lochotíně.

Sestřička jako obvykle natočila ozvy, které byly vpořádku. Poté mě vyšetřil doktor a něco se mu nelíbilo. Pro jistotu si mě chtěl nechat dva dny na pozorování v nemocnici. Poslal mě na podrobnější sono a na příjem. Na sonu to také nebylo vpořádku, ale pan doktor byl nejistý a proto chtěli další sono mnohem podrobnější. Už jseme začínali být hodně nervózní.

Před vyšetřením nám doktor sdělil, že do porodu domů už nepůjdu, protože děťátko neprospívá a nemá dost plodové vody.

Ještě ten samý den přišla naše Sárinka na svět císařským řezem. Vážila 1700g a měřila 41cm. Takový malý drobeček, který se mi pomalu vešel do dlaně. Byli jsme opravdu šťastní. Ale potom přišla ta smutná zpráva.

Při mém propuštění nám sdělili, že Sárinka má Downův syndrom a ke všemu má nemocné srdíčko a bude muset na operaci. Myslela jsem, že se zhroutím. Ale už kvůli naší berušce jsem musela být silná. O moc lépe na tom nebyl ani přítel. Nějakou chvíli nám trvalo než jsme se s tím smířili. Doma jsem byla ještě celý týden než jsem mohla být se Sárinkou na JIP. Ten týden byl opravdu černý. Myšlenky jen a pouze na to, jak to budem zvládat a proč to muselo potkat zrovna Sárinku…

Po 14 dnech nás pustili z JIP a konečně jsme jeli domů. Všichni si jí hned doma zamilovali :).

V roce nás čekala operace srdíčka. To byla další těžká zkouška, kterou jsme prošli. Měli jsme jít až ve dvou nebo třech letech, ale zavolali nám jako náhradníkům a my jsme byli zrovna zdraví a tak nebyl důvod operaci odkládat. Byl to šok jet ten samý den večer na příjem a další ráno na operaci. Ale mělo to velkou výhodu. Nestihli jsme se tolik bát a stresovat, jako kdyby jsme o tom věděli 14 dní dopředu.

Byly to obrovské nervy. Ale Sárinka to zmákla na jedničku a po týdnu jsme

byli propuštění do domácího ošetřování. Sárinka se rychle zotavila a operace jí opravdu prospěla.

Dnes je to malej andílek s ďáblíkem v ťele. Je to naše sluníčko. Víme že to nebude v budoucnu lehké, ale společně to určitě zvládneme.

.

.

Fotografie pořídila Monika Patová.